pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
V eseji Zánik Borobuduru v 11. století píše Václav Cílek o tom, že pro počasí máme citlivost až „biologickou/genetickou“ (nebrat úplně doslovně). Pravěké společnosti se často nacházely na pokraji smrti hladem. Neolitičtí zemědělci dokázali zřejmě přežít jednu špatnou úrodu, jejich odolnost měla ale své hranice.
A tak i když většina z nás nejsme zemědělci a úroda naši životní úroveň opravdu nijak bezprostředně neovlivní, i obyvatelé měst se rádi baví o počasí a jeho anomálie v nich vzbuzuje jakési obavy, bez ohledu na eventuální povodně či uschlé plodiny na zahrádce. Spíše než o anglickou zdvořilost se v hovorech o počasí jedná o archaický strach. Lidé hovoří o počasí ne proto, že je to téma lhostejné, ale naopak důležité.
Zdroj: Václav Cílek: Tsunami je stále s námi, Alfa Publishing, Praha 2006
Poznámky:
– Samozřejmě je otázka, nakolik budeme výše uvedené tvrzení chápat jako nadsázku a nakolik jako realitu. Nápaditost se tomuto pohledu ale rozhodně upřít nedá.
– Možná i proto současný boom kolem klimatologie a zájem veřejnosti, který tento obor budí?
