Příjmení zde žádnou roli nehraje – když nic jiného, známí se neoslovují příjmením.
Data ze 3 států v USA ale svědčí o opaku. Vyneseme si do tabulky proti sobě běžná příjmení typu Smith a Brown. V průsečíku řádku a sloupce bude vždy pravděpodobnost, s jakou se vezmou dva lidé příslušného příjmení, upravená na celkový počet nositelů tohoto příjmení (tj. na relativní četnost).
Výsledky ukazují, že v průsečících nedostaneme všude cca stejná čísla, ale ani náhodný chaos. Největší hodnoty budou na diagonále, tedy pan Smith si vezme slečnu Smith. Je to samozřejmě praktické, ušetří se tím všechny ty změny jmen (ale alespoň u nás by stejně byla třeba výměna dokladů, že?); tento kalkul ovšem za celým jevem pochopitelně nestojí. Jde prý o to, že lidé mají o sobě dobré mínění a obecně se přeceňují. Většina se pokládá za nadprůměrně atraktivní, inteligentní nebo třeba za nadprůměrně dobré řidiče (přitom většina nemůže být nadprůměrná). Proto máme podvědomě relativně vyšší mínění i o lidech, kteří se nám podobají – a to prý včetně tak nepodstatné okolnosti, jako je příjmení.
Zdroj: Leonard Mlodinow: Vědomí podvědomí, Argo a Dokořán 2013
O příjmeních viz také:
Rovnoměrně rozložená příjmení jsou vzácná
Poznámky:
– Byl by v češtině s přechylováním patrný stejný efekt?
– V cizích jazycích mohou být některé křestní jména současně mužská i ženská? Budou se přednostně brát také lidé, kteří mají stejné křestní jméno (eventuálně v češtině se jmény jen přechýlenými ve stylu Pavel-Pavla)?
– Platí třeba, že se přednostně berou páry se stejnou barvou vlasů, očí…?
