Podle jeho názoru by takový nástroj mohl mít význam pro autory textů popularizujících vědu.
Výsledky jsou samozřejmě často kuriózní až vtipné (zkuste takto popsat třeba inflační rozpínání nebo genetický kód, nemluvě o matematickém důkazu nekonečného počtu prvočísel), Sanderson to ovšem primárně jako vtip nemyslel. Tvrdí, že prostě ti, kdo přepisují vědu pro laické publikum, se mají naučit používat jednoduché a snadno pochopitelné analogie. Editor by mohl mít prý i význam pro lidi, kteří mají problémy v komunikaci se svým okolím, nabízí se využití v textech pro děti.
Zdroj: Phys.org
Tolik původní zdroj. Působí to samozřejmě i poněkud děsivě, skoro jako orwellovský způsob, jak naopak náležité vyjádření každé složitější myšlenky znemožnit (a nakonec znemožnit i příslušným způsobem přemýšlet). Nabízí se vazba k reklamě, politické propagandě, ale třeba i k výuce cizích jazyků. Z druhé strany by tak šlo asi odhalit, že mnohé společenské vědy si opravdu oblíbily terminologii, která žádný „normální“ obsah nemá („v rámci hermeneuticko-sémiotického postmoderního diskursu a s přihlédnutím k bytování bytí v bydlení…“).
– Otázkou je srovnání výuky jazyků, populárních textů a textů pro děti. Nejde jen o slovní zásobu, ale i o složitost argumentace. Text v cizím jazyce jen s 1 000 slovy by pro nás byl naopak možná srozumitelný hůře?
– Pro češtinu by se slovem musel myslet základní tvar, čili součástí nástroje by musel být lemmatizátor. Dodat lze, že jazyky syntetického typu takto vlastně fungují normálně (po vzoru rybo-lov).
– Zajímavé by bylo si takový editor upravit na míru a povolit si třeba jen určitý počet slov, které má člověk v oblibě a pak s okolím komunikovat tímto způsobem (což se ale možná stejně děje). Povídku jako dárek k narozeninám by pak autor napsal oslavenci v jeho vlastním editoru. Nebo ještě jiná zajímavá otázka, nakolik by se 1 000 nejpoužívanějších slov u různých lidí lišilo. Byly by si tyto soubory podobnější pro příbuzné, kamarády nebo podle oboru?
