***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Robert Pollack se domnívá, že očkování a antibiotika, někdy pokládané za hlavní triumfy moderní medicíny, jsou svým významem nesouměřitelné.
Pollack nepatří k žádným vyznavačům alternativní medicíny, upozorňuje však na to, že antibiotika v konečném důsledku přispívají pouze ke vzniku stále rezistentnějších a agresivnějších kmenů mikroorganismů. Očkování naopak posiluje náš vlastní imunitní systém.
Nakonec stejně nebudeme schopni škodlivé mikroorganismy úplně potřít, je třeba s nimi uzavřít vratké příměří, „domestikovat je“ a přitom se ze soužití s nimi neustále učit a připravovat na další invaze. Očkovací vakcína je v tomto ohledu ideální – je to právě domestikovaný mikrob (Pollack uvažuje i o vakcínách podávaných prostřednictvím geneticky modifikovaných plodin. Celkově je v tomto ohledu optimistický, ale upozorňuje, že lidské buňky často příslušné proteiny, pokud jsou v banánu místo v mikroorganismu, vůbec nerozpoznají jako cizorodé a nezačnou proti nim tedy vytvářet protilátky.).
Vakcíny, čistá voda a kontrola hmyzu – to je podle Pollacka cesta, jak bojovat s největšími současnými infekcemi. V současnosti aplikovaný způsob boje přitom v případě malárie i tuberkulózy prostě selhal.
Zdroj: Robert Pollack: Chybějící okamžik, Mladá fronta, Praha, 2003
Poznámka: Knihu jako celek osobně však nemohu doporučit.
Poznámka 2: Pokud Pollack kritizuje dočasnost vítězství nad mikrobiálními parazity, pak lze namítnout, že v těchto evolučních válkách žádné konečné vítězství ani není možné (leda úplným vyhubením druhu, a i pak se uvolní příslušná „nika“ a náhodnou mutací nejspíš vznikne druh, který ji bude chtít zaujmout), jedná se o neustálé závody ve zbrojení. Ani domestikace mikroba není trvalým vítězstvím, patogen pouze čeká, až selekce bude přát jeho agresivnějším variantám (při jiném oslabení organismu apod.).
