pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
(ad samotný nadpis: záleží samozřejmě na tom, jak definujeme/chápeme pojmy racionální a iracionální; podle jedné ze škol je každé lidské jednání z definice racionální, to ale pomiňme; taktéž se zde racionálním jednáním nemíní opak jednání pod vlivem emocí, což zase říká jiná škola)
Taxikář může mít dobrý nebo špatný den. To samozřejmě do značné míry závisí na náhodě, ale jistě to ovlivňuje i řada faktorů, které náhodné nejsou – den v týdnu, počasí, fakt, zda se ve městě zrovna koná nějaká speciální akce… Jak za těchto podmínek maximalizovat zisk, respektive efektivitu (co nejvíce peněz za co nejméně práce)?
Studie, kterou mezi taxikáři v New Yorku podnikl Colin Camerer, ukázala, že taxikáři se snaží každý den vydělat určitý „limit“ a jakmile téhle částky dosáhnou, mají padla. To je přitom vůbec nejhorší možná strategie, vede totiž k tomu, že pracují velmi dlouho, když obchody nejdou, zatímco v dobrých dnech si nechávají ujít příležitost k dalšímu relativně snadnému zisku.
Efektivnější by bylo pracovat každý den stejně dlouho, nejlepší řešení by pak samozřejmě fungovalo úplně obráceně. Odhaduje se, že při stejném vynaloženém času by takto newyorští taxikáři mohli zvýšit své příjmy až o 15 %.
Zdroj: Koule: věda na Zeměploše, Talpress, 2006
Poznámka: spoluautor textu je matematik a popularizátor Ian Stewart, knihu lze i přes lehčí charakter doporučit; nepojednává totiž zdaleka o tom, jak funguje Zeměplocha, ale na rozdílech mezi Zeměplochou a naším světem dobře ukazuje, jak vlastně vytváříme naši vědu. Z toho, jak by věda fungovala jinde, se pak můžeme dostat i k určitým jejím zcela obecným rysům.
