Student World

***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Vznik českého přemyslovského státu v podobě, jaká se utvořila za (svatého) Václava a Boleslava I. a II., byl dán především skutečností, že Praha se tehdy změnila ve významné obchodní centrum. Hlavním tržním artiklem přitom byli otroci.

Přemyslovský stát zasahoval v době své největší územní expanze v polovině 10. století na východě až k řece Bug, Krakov byl tehdy satelitním městem/hradem Prahy. K tomuto rozkvětu přispělo nejenom mocenské vakuum, které v této oblasti vzniklo po zániku Velké Moravy. Expandující útvar těžil hlavně z polohy obchodních cest: oblasti ovládané na východě byly tranzitními místy ve směru hedvábné cesty (Chazarů, Chorezmu… – naopak význam jantarové cesty v této době poklesl), Praha pak zase byla významným tržištěm ve vztahu k muslimskému Španělsku. Ještě předtím, než byly v Praze raženy první mince, se zde běžně obchodovalo pomocí peněz ražených v Sasku a Bavorsku, ale i v arabském světě.

Podle Dušana Třeštíka nebyla ovšem cla a obdobné poplatky zdaleka nejvýznamnějším příjmem českého státu v 10. století. Potřeby panovníka nemohla uspokojit ani daň, kterou byli v této oblasti tehdy zatížení svobodní lidé. Opravdu rozhodujícím zdrojem příjmů panovníkova dvora byl prodej otroků (daň vybraná za rok totiž odpovídala ceně asi 90 otroků). Tento stav se nadto doplňoval s faktem, že rozhodující výdaje se týkaly panovníkovy družiny, respektive „armády“, která právě přísun otroků zajišťovala, například ze Slezska nebo Haliče. Takový cyklus mohl po určitou dobu fungovat a pacifikoval i další české kmeny, protože jejich aristokracii umožňoval podílet se na těchto výnosných transakcích – například konflikt se Slavníkovci byl až pozdějšího data. Až zhruba do konce 11. století se na století 10. vzpomínalo jako na zlatý věk… Kolaps této politiky nadešel až ve chvíli, kdy nové zdroje pro „lov“ otroků nebyly k dispozici, východní oblasti přemyslovského státu připadly Kyjevské Rusi a Krakovsko Polsku. V té době se dokonce objevila snaha prodávat namísto toho jako otroky do muslimských zemí (často prostřednictvím židovských obchodníků) i křesťany, což církev rozhodně nevítala – zde jeden ze zdrojů konfliktu sv. Vojtěcha s jeho soukmenovci.
Příjmy z prodeje otroků v polovině 10. století řádově převyšovaly jak jiné příjmy knížecího dvora, tak i další komodity, které tato země mohla především arabskému světu nabídnout (např. vosk a koně, což by však samo o sobě zahraniční kupce nejspíš nepřilákalo). Pozoruhodné na tom všem bylo i to, že z hlediska zahraničních kupců byl jejich hlavních obchodním partnerem přímo „stát“. Z tohoto ohledu nebyla tehdejší Praha přes veškerou svoji multietnicitu typickým otevřeným orientálním městem té doby. Stát zde nefungoval pouze jako garant transakcí, který si z nich odebíral poplatky za „pronájem infrastruktury“, ale byl pro cizí obchodníky současně hlavním dodavatelem.
Mimochodem, podle Třeštíka sv. Václav nevykupoval otroky proto, aby jim udělil svobodu, ale protože je hodlal využít pro sebe. Zajímavé na tom je, že výkup byl vždy prováděn jaksi samozřejmě – šlo se na pražské tržiště a bylo. Prostě v té době nebylo myslitelné, že by se zde otroků nedostávalo.

Každopádně k vzestupu Prahy mělo dojít právě vzhledem k její obchodní úloze. Celý přemyslovský stát byl ztotožňován právě s tímto městem, nikoliv např. s „českým národem“. Polsko ani Uhry se podobnou metropolí v té době chlubit nemohly.

Zdroj: Přemyslovský stát kolem roku 1000, Lidové noviny, Praha 2000, část Dušan Třeštík: Veliké město Slovanů jménem Praha

autor Pavel Houser