Důvodů mohlo být kupodivu několik a zdaleka ne tak samozřejmých, jako neprůjezdnost terénu nebo útok proti hradbám. Např. byzantská pěchota se proti útoku normanské jízdy v dobách kolem roku 1000 často bránila rozhazováním ježků. Válečné koně, kteří se šlechtili především na agresivitu, bylo krajně obtížné naučit vyhýbat se podobným pastem.
Nájezd jízdy proti kompaktní falanze mohl také skončit katastrofou (záleželo zejména na morálce protivníka). Mnohdy se tedy jezdci neodvážili čelního útoku, pouze se pokoušeli nepřátelské linie objet, házeli oštěpy… a pokud nic z toho neuspělo, sesedávali z koní a do další zteče vyráželi pěšky.
Úspěch této taktiky hodně závisel tom, zda se rytíři měli čas na boj novým způsobem připravit – pokud se sesedávalo rychle, rytíře znevýhodňovaly např. ostruhy. I když pochopitelně odložil jezdecké kopí a dále bojoval mečem, jezdci měli relativně velké štíty, které se pro pěší boj tak nehodily. Opět záleželo na okolnostech, zda se je podařilo vyměnit.
Kupodivu se někdy sesedalo z koní proti slabšímu protivníkovi – a to vzhledem k ceně zvířat, která byla zranitelná nepřátelskými šípy. (Poznámka: To se zdá být ale divné, přece jen by člověk snad raději riskoval život svého koně, než aby se více ohrozil sám? To by např. králi přirozeně mohlo být jedno, ale koně byli majetkem jednotlivých rytířů, takže zde volba majetek vs. lidé roli nehrála?) Např. u Hastingsu pak byla Normany použita kombinovaná taktika: Aby ušetřili jízdu od ztrát vzniklých po nárazu na masu pěchoty, jako první zkusili útok pěšky, jízda měla až prorazit už rozbitou formací. Tento plán však selhal a bitva byla po celodenním boji nakonec rozhodnuta až víceméně náhodou, když krále Haralda zabil šíp.
Rytíři sesedali z koní také když očekávali útok nepřítele – pěší formace byla kompaktnější. Samozřejmě volba pěšky vs. na koni se nemusela týkat celé armády. Např. v roce 1106 zvítězil Jindřich I. u Tinchebrai, když jezdce uprostřed nechal sesednout a ti na křídlech pak po útoku protivníka provedli obkličovací manévr. Taktika nechat sesednout rytíře uprostřed linie pak byla se střídavými úspěchy použita ještě několikrát.
Zdroj: Christopher Gravett: Normanští rytíři a doba Viléma Dobyvatele, ComputerPress, Brno 2009 a další
Poznámka: Zajímavá otázka. Bylo sesednutí z koně jako taktika běžnější v popisovaném období (cca 10.-12. století) než jindy? (Např. příliš těžká zbroj by bojovat bez koně přímo vylučovala?)
