pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Mezi germánských a slovanských osídlením existuje předěl především co se týče způsobu pohřbívání – u Slovanů v té době jasně převládal žeh, u Germánů naopak (Langobardi, kteří byli relativně nezasažení křesťanstvím, občas žehem pohřbívali, i u nich se však v 6. století jednalo o výjimku).
Naše země sice v době stěhování národů postupně opouštěli Markomani (podíleli se na genezi Bavorů) a postupně i Durynkové, Langobardi zde však žili až do přelomu druhé a třetí čtvrtiny 6. století, kdy se finálně přes Panonii přesunuli do Itálie (568). Není ale pravda, že by Langobardi v roce 526, kdy tvořili říši v Panonii, Čechy a Moravu opustili. V téže době se snad v ČR vyskytovaly i zbytky Gepidů.
Doba germánského osídlení v ČR byla v minulosti zčásti záměrně snižována z ideologických důvodů, totéž platí pro snahu datovat příchod Slovanů do co nejčasnější minulosti. Některé germánské kultury z našeho území i z oblastí východnějších byly proto bez reálných důkazů prohlašovány za slovanské.
Faktem je, že v 6. století se Slovany můžeme setkat na Balkáně. Procházejí Polskem, Slezskem a obsazují i východní část dnešního Německa – zhruba k Labi. Do Českých zemí však kdovíproč vstupují relativně pozdě, až v poslední třetině 6. století; další, intenzivnější migrační vlna pak přibude až na počátku století 7. Tehdy je však slovanské osídlení našeho území již dokončeno, ostatně krátce na to zde vzniká i první větší známý kmenový svaz – Sámova říše.
Zdroj: Eduard Droberjar: Věk barbarů, Paseka, Praha, 2005
Poznámka: Argumentem druhé strany jsou nálezy (respektive interpretace nálezů) z Prahy, kde se na obou březích Vltavy mají poslední Durynkové a první Slované překrývat už někdy v 1. polovině 6. století.
