Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Ptáci spolehlivější než sny?

Rozbory a výklady snů jsou v dnešní době poměrně běžné, i když přímo věštění budoucnosti ze snů již přece jen "působí divně". Stále je to však metoda mnohem rozšířenější, než kdyby se někdo pokoušel odhadovat osud z letu holubů. Za Homéra tomu bylo naopak…

V době Homéra se totiž věřilo, že řada snů má povahu vysloveně klamnou. Hovořilo se o "dvou branách, ze kterých k nám přicházejí přízraky snové". Jedna je z rohoviny (ta pravdivá), druhé ze slonoviny (klamná). Z tohoto heterogenního charakteru snů vychází i název jedné z knih Roberta Holdstocka "Brána ze slonoviny, brána z rohu".
Jak obě skupiny rozlišit? Za to byli odpovědní tzv. oneiropolové, Homér k nim však kupodivu nemá valnou důvěru a uvádí příklady jejich omylů. Na druhé straně ale výkladem snu dokáže například Kassandra předpovědět neblahý osud, který trojský královský syn Paris přivodí rodnému městu.
Mnohem větší úctu měli u Homéra věštci vykládající let ptáků (především v závislosti na jejich počtu). Přitom se samozřejmě předpokládalo, že znamení přinášejí ptáci vznešení, např. orli (orel byl navíc pokládán za ptáka Diova).
Hádání budoucnosti ze zvířecích vnitřností bylo mnohem méně časté – jedná se spíše o orientální praktiku, která byla rozšířena především v Babylónii. Řecky se vykladač zvířecích vnitřností nazýval thyoskoos (vykladač obětí).

Zdroj: Émile Mireaux: Život v homérské době, Odeon, Praha, 1980

Poznámka 1: V době Homéra si Řekové představovali snové přízraky jako cosi až fyzického. Ke snícímu musely snové postavy nějak vejít. Řekové tehdy věřili, že snění lze zabránit utěsněním místnosti, především klíčové dírky. V představách Řeků na sebe také snové přízraky pouze braly podobu známých lidí, ale nebyly s nimi totožní.

Poznámka 2: Zdá se, že výklady snů jsou oproti ostatním věštným metodám od konce antiky rozšířenější především z toho důvodu, že proti nim tak silně nevystupovala křesťanská církev. Rozbory snů je také mnohem obtížnější zakázat, protože mají často soukromou povahu – na rozdíl od centrálních institucí typu delfské věštírny. Jak poznamenává Sinésios z Kyrény, nelze zakázat snít, ledaže by bylo zakázáno také spát.

Poznámka 3: Věštění ze zvířecích vnitřností bylo rozšířené v Itálii, v Římě a před tím u Etrusků. To by snad mohlo svědčit pro teorii o orientálním původu tohoto národa.

Poznámka 4: Věštění z vnitřností zabitých zvířat bylo oblíbenou technikou posledního pohanského císaře Juliána Apostaty. Podle některých jeho skeptičtějších současníků právě císařova důvěra ve věštná znamení byla jednou z příčin jeho tažení proti Persii, během kterého přišel o život.

autor Pavel Houser


 
 
Nahoru
 
Nahoru