Tento přístup je zřejmě poprvé ironizován v Platónově dialogu Kratylos.
Zajímavý je následující příklad, jak „magické“ slovní hříčky používali staří Egypťané – samozřejmě jde o uměle vytvořené zaříkání (autor Jiří Janák, viz níže) pro potřeby češtiny.
Prostředek k upokojení nepřítele. Vlas svého nepřítele se sukem svař a nechej zchladit, neb chlad suku svařeného ochladí svár soka tvého.
Pozoruhodné na tom není použití vlasu, tyhle magické praktiky byly rozšířeny všeobecně (až po voodoo apod.). Specifické pro Egypťany je však míra využívání prostředků slovní podobnosti (suk-sok, svařit-svářit se) a šíře významů (slovesa zchladit/ochladit, tj. doslovný a přenesený význam).
Proto v egyptské mytologii známe nejenom vytvoření věci tím, že se řekne její jméno, ale příslušné slovo po vyřčení bohem vytvoří i slova podobná (vnějškově, etymologicky nepříbuzná). Například lidé vznikli v jedné verzi mýtu poté, co stvořitel začal plakat (člověk – remec, slza – remic). Přitom nebylo ani nutné, aby to stvořitel takto zamýšlel…
Zdroj: Jiří Janák: Staroegyptské náboženství I, Oykoymenh, Praha 2009
