Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Úloha: přitažlivost, náhoda a průměrnost (aktualizace)

Judith Langloisová, profesorka psychologie z univerzity v texaském Austinu, provedla následující experiment. Počítačově namíchala tváře skutečných lidí a vytvořila tak "mix" postupně ze 4, 8, 16 a 32 tváří. Míchání bylo prováděno tak, aby výsledkem mohla být "reálná" tvář, tj. například od jednoho obličeje se použily obě oči, nemíchaly se mužské a ženské tváře, tváře lidí různého věku nebo různé barvy pleti.

Poté nechala výsledky míchání respondenty zhodnotit z hlediska přitažlivosti. Jak se zvětšovala "počet tváří ve směsi", přitažlivost rostla, snižovala se nebo zůstávala nezměněna. Jaké mechanismy by zde mohly hrát roli?

Pokus o řešení za týden.

***
Omluva: týden se nějak protáhl.
Každopádně ano, odpovědi v komentářích, např. Carlos, jsou správně. To s těmi zločinci je rovněž hezká poznámka a stránka s tvářemi poslanců též vtipná.
Čím "průměrnější", tím přitažlivější tvář. Asi proto (evoluční výklad), že průměrnost potomků opět zaručuje jejich přitažlivost pro velké množství (průměrných) potenciálních partnerů. Záleží samozřejmě na konkrétním provedení metody, aby tváře vypadaly "konzistentně". Zprůměrováním se ruší drobné odchylky a nepřitažlivé extrémy, zvyšuje se symetrie/"proporčnost". Pak k tomu existují i další teorie, že se tím třeba poměry částí tváře blíží zlatému řezu apod., ale to už je dost sporné.

autor Pavel Houser


 
 
Nahoru
 
Nahoru