Ve 14. století zaniklo vikinské osídlení v Grónsku. Obecně se předpokládá, že místní Vikingové víceméně zemřeli hlady v důsledku ochlazování, eventuálně vyčeprání zdrojů (vypasení tundry, spotřebování náplavového dřeva…).
Kolem roku 1000 stála ekonomika grónských Vikingů na chovu dobytka/mléku. V období malé doby ledové bylo ale pro přežití třeba přejít na jiný systém, který praktikovali spíše sousední Inuité-Eskymáci, tedy soustředit se na produkty moře (a to nejen letní rybolov, ale i zimní lov tuleňů na ledu apod.). To však Vikingové prý odmítali udělat z jakéhosi kulturního konzervativismu. Přidaly se i další problémy: nedostatek železa a úpadek obchodních tras, Grónsko ani v době rozkvětu nebylo surovinově soběstačné.
Jan Heinemeier z Arhaus Univerzity a jeho dánští a kanadští kolegové nyní přicházejí s korigovanou představou. Izotopová analýza (poměr mezi uhlíkem C13 a C15) pozůstatků norských Vikingů ukázala, že jejich potrava se příliš nelišila od té eskymácké: 50-80 % představovali tuleni a další mořská zvířena.
Proč potom vikinské osídlení v Grónsku zaniklo a eskymácké přežilo? Vědci upozorňují, že na posledních pohřebištích scházejí oproti minulosti mladé ženy. Vikingové mohli tedy vymřít z demografických příčin, mladí lidé prostě ostrov opouštěli („radši provdám dceru jinam“) a populace se nedokázala obnovovat.
Nakonec v tom kulturní konzervatismus roli může hrát také, ale poněkud jinou a méně tragickou. Je pohodlnější se odstěhovat někam, kde se životní styl lépe snáší s kulturní identitou.
Zdroj: Phys.org
Poznámky:
– Grónsko je svým názvem „zelená země“. Nicméně ani před 1 000 let ve skutečnosti zase tak pohostinné být nemuselo. Narazil jsem i na tvrzení, že název je jakýsi marketingový fígl. Osadníci na Islandu se totiž pokoušeli odradit nové příchozí, takže se je takto snažili přimět raději k cestě do Grónska.
– Dorazit mohly Grónsko i morové epidemie 14. století.
