Monomolekulární kapalinou může být třeba vrstvička dostatečně malé kapky oleje na hladině vody, výzkumníci mají ale na mysli složitější struktury.
Pekka Koskinen a Topi Korhonen z finské University of Jyväskylä začali s grafenem. Ten použili jako základ pro membrány, mezi které umístili atomy zlata. Dvojrozměrné kapaliny byly dosud až na specifické případy (viz výše) pokládány za nestabilní, protože monomolekulární vrstvu poruší neuspořádaný pohyb a kapalina se díky povrchovému napětí ihned přeuspořádá do kapiček. V grafenové kostře jsou ale molekuly kapaliny chyceny – vědci to přirovnávají k bublifuku. Podobně ovšem jako u bublifuku i zde stále hrozí, že membrána praskne.
Atomy zlata se v grafenu mají chovat jako tekutina, tj. mezi atomy uhlíku tečou a mění si místa, zatímco grafen sám je nehybný. Aplikace popsaného materiálu mohou být různorodé, od elektroniky po látky se speciálními mechanickými vlastnosti (pružnost?).
Nicméně pozor, článek Nanoscale je založen pouze na simulacích, reálně strukturu z grafenu a zlata dosud nikdo nevyrobil. Příslušná 2D kapalina možná nepůjde vůbec vytvořit, ale také by mohla být mnohem stabilnější. Vždyť i o samotném grafenu se také dříve předpokládalo, že nemůže existovat…
Zdroj: ScienceDaily.com
Poznámka: Co velikost atomů? Jak se mezi vrstvičkou k sobě kovalentně vázaných atomů „malého“ uhlíku vůbec najde dost místa, aby si tudy jen tak protékaly velké atomy zlata?
