Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Houby a konec ledových dob

Někdy na samém úsvitu života Země nejspíš prakticky zmrzla (možná hned několikrát) v důsledku fotosyntézy odčerpávající z atmosféry oxid uhličitý. V posledních milionech let však cyklus ledových dob fungoval jinak – ochlazení a oteplení se střídaly, koncentrace CO2 neklesla nikdy pod hodnotu cca 180-200 ppm. Příčinou cykličnosti samozřejmě mohou být periody měnící se sluneční aktivity, změny klimatu vymykající se pravidelnějším trendům mohou naopak vyvolat náhodné události – sopečné výbuchy, geologické procesy odkrývající minerály a jejich zvětrávání…

Výzkumníci se v novém modelu nicméně soustředili na úlohu lesů. V chladném období jich bylo možná méně a tudíž nedokázaly zachycovat z atmosféry tolik CO2, jeho hladina tedy měla zase tendenci růst. V časopisu Biogeosciences navrhli autoři nové studie ale ještě jeden stabilizační mechanismus.

V chladném období s nižší koncentrací CO2 je lesů nejen méně, ale ani těm existujícím se tolik nedaří. Efektivita fotosyntézy, praví model, klesá, do zelené hmoty se váže méně CO2. Klíčový ale není jen samotný objem zelené hmoty. Méně živin a energie proudí v důsledku toho ke kořenům stromů a zde se méně daří (symbiotickým i parazitickým) houbám. Ty přitom hrají velkou roli při rozrušování hornin, především křemičitanů.

Rozrušené, zvětrávající křemičitany následně reagují s kyselinou uhličitou v dešti, vznikají uhličitany, které jsou postupně transportovány vodními toky a pohřbeny na mořském dně. Tím tento uhlík dočasně vypadne z celého cyklu.

Živořící houby nedokázaly tak účinně rozrušovat křemičitany, proto se navíc oxid uhličitý nemohl tak účinně vymývat z atmosféry a jeho koncentrace rostla. (Navíc samotné stromy mohly mít při živoření hub a pomalém rozrušování povrchu také deficity minerálních látek, což opět snižovalo míru fotosyntézy atd.)

Podpůrná skutečnost pro navržený model: Za poslední období, tedy při vyšších koncentracích oxidu uhličitého, bylo v Andách a Himálajích naopak zaznamenáno zvýšené zvětrávání křemičitanů, které zrychluje lapání CO2 a celý stabilizační mechanismus funguje naopak.

Zdroj: Phys.org

autor Pavel Houser


 
 
Nahoru
 
Nahoru