Giovanni Romanelli a jeho kolegové publikovali v The Journal of Physical Chemistry Letters článek o efektech NQE (nuclear quantum effects). Jako základní techniku použili hluboký nepružný rozptyl neutronů, kdy se po srážkách neutronů s atomovými jádry měří úhly rozptylu. Zvolený postup vyžadoval zařízení, které je na celém světě dnes pouze jedno: v britské laboratoři Rutherford Appleton.
Počítačové simulace a experimentální data prý svědčí o existenci navzájem si konkurujících efektů NQE. Jeden z těchto efektů je spojen s pohybem kolmo na rovinu molekuly vody, druhý probíhá rovnoběžně s vodíkovou vazbou.
V dosavadním textu se laik jistě těžko orientuje, nicméně výsledkem konkurujících si kvantových efektů má být to, že těžká voda se relativně málo liší od té běžné. Ačkoliv deuterium je dvakrát těžší než běžný vodík, těžká voda má bod tání jen o 4 stupně vyšší něž běžná voda a rozdíl teplot varu je ještě menší.
Popsané kvantové efekty by měly pomoci mj. také lépe pochopit fungování všech reakcí, v nichž figurují protony/vodík. Mj. jde o acidobazické reakce i mnohé redoxní reakce enzymatické.
Popsané efekty se mohou uplatňovat i u dalších molekul tvaru čtyřstěnu (molekula vody má tvar nepravidelného čtyřstěnu, 2 atomy vodíku a 2 zbývající elektronové páry kyslíku) nebo u molekul obsahujících lithium.
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Pro laika to celé stejně připomíná magii. Ono – jaký rozdíl teplot tání mezi lehkou a těžkou vodou by se dal „standardně očekávat“ (na samotnou hmotnost molekuly má lehký či těžký vodík stejně malý vliv)? Jaké jsou rozdíly teplot tání a varu mezi H2S a D2S?
