Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Jak rychle se Země přepóluje?

Dosud se předpokládalo, že proces přepólování trvá tisíce let. Vědci z Columbia University, University of California (Berkeley) a jejich italští a francouzští kolegové nyní publikovali studii, že poslední přepólování proběhlo mnohem rychleji – před asi 786 tisíci lety k tomu došlo za méně než 100 let. Příslušná studie byla publikována v Geophysical Journal International.

Výsledky jsou založeny na studiu sedimentů v povodí Sulmony (v Apeninách, na východ Říma). Proměny magnetické pole byly stanoveny ze směsí sedimentů a vrstev popela, které sopky, mj. i známý Vesuv, chrlily do tehdejšího jezera. Stáří sedimentů bylo určeno metodou argon-argon (argon se 40 nukleony se rozpadá na argon 39).

Poslední přepólování, inverze zvaná Matuyama-Brunhes, bylo dosud datováno dost široce do doby před 770 až 795 tisíci roky. Kromě trvání události je dalším výsledkem nové práce také zpřesnění tohoto časového rozmezí. Navíc vědci tvrdí, že obrácení předcházelo asi 6 000 let, kdy bylo magnetické pole nestabilní, během té doby 2krát na cca 2 000 let tehdy intenzita neočekávaně poklesla.

Současné záznamy o snižující se intenzitě pole (za poslední 2 století asi o 15 %) vedou některé vědce k předpovědi, že k novému přepólování chybí už jen pár tisíciletí. V poslední době se póly také rychle posouvají, řádově 15 km za rok; posledních 120 let se mimochodem jižní pól posunul třikrát více než severní (cca 300 vs. 1 000 km).

Biologické ani geologické záznamy nenaznačují, že by přepólování bylo v minulosti spojené s nějakými katastrofami ani změnami klimatu. V současnosti by proces určitě mohl nežádoucím způsobem interferovat s elektrorozvodnými sítěmi. Zemské magnetické pole také chrání biosféru před nabitými částicemi kosmického záření/slunečního větru. V době přepólování, kdy se pole podle všeho na čas zcela vypne, by tvrdé záření po rozbití ozonové vrstvy minimálně zvýšilo výskyt mutací, rakoviny a dalších chorob spojených s poškozením DNA. Z tohoto hlediska je vlastně divné, že nepodařilo objevit nějaké zřetelnější důsledky minulých posunů.

Ani samotné příčiny přepólování nejsou příliš jasné, uvažují se vnitřní mechanismy v tekuté části zemského jádra (právě ta je odpovědná za vznik magnetického pole jako takového) i vnější události typu dopadu impaktů a velké sopečné výbuchy.

Zdroj: Phys.org a další

autor Pavel Houser


 
 
Nahoru
 
Nahoru