Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Po superhalogenech přijdou hyperhalogeny

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Již v 60. letech se ukázalo, že některé sloučeniny halogenů mají elektronovou afinitu ještě vyšší než samotné prvky. Fluorid platinový PtF6 dokonce dokázal přinutit k reakci i xenon – šlo o první sloučeninu vzácných plynů vůbec, až do té doby se věřilo, že jsou chemicky zcela inertní. V dalších desetiletích se podařilo připravit celou řadu ještě účinnějších superhalogenů, vždy šlo však o komplexy halogenů s kovy. Typicky může jít o běžné soli, k nimž se přidá atom halogenu navíc – např. NaCl2 chce urvat elektron ještě víc než samotný atom chloru (poznámka: jak takovou sloučeninu jako NaCl2 ale připravit?). Později se ukázalo, že jako superhalogeny mohou fungovat i některé oxidy.

Puru Yena a jeho (její?) kolegové z Virginia Commonwealth University, McNeese State University v Lake Charles z univerzity v německé Kostnici nyní dovedli popsaný postup o úroveň výš a vytvořili novou skupinu ještě elektronegativnějších sloučenin, které nazvali hyperhalogeny. Centrem molekuly je opět kov, kolem něj však nejsou samotné halogeny, ale už jejich komplexy – superhalogeny, resp. látky jejich typu. Testovaly se třeba vlastnosti molekuly, kde je v jádru atom zlata a kolem něj dvě molekuly oxidu boričitého (samo o sobě krajně obskurní sloučenina, těžko si představit její samostatnou existenci) – tedy Au(BO2)2. Komplex má mít elektronovou afinitu 5,7 eV (pro srovnání, samotný chlór má 3,6 eV). O Au(BO2)4 vědci věří, že by mohl mít afinitu až 7 a výhledově mají vědci za cíl dosáhnout až sloučenin s 10 eV.
Hyperhalogeny se mohou používat tam, kde nacházejí využití i halogeny obyčejné a super. V důsledku své obrovské reaktivity mohou fungovat třeba jako čisticí prostředky, bělidla či dezinfekce, samozřejmě ale účinněji než obyčejný chlór.

Zdroj: Eurekalert

autor Pavel Houser


 
 
Nahoru
 
Nahoru