Prosincový Vesmír podle mého názoru nijak nevybočuje ze svého standardu, tedy 1-2 zajímavé články na číslo.
Subjektivně mi tentokrát jako jediný skutečně zajímavý a zároveň čtivě napsaný přišel článek Jakuba Prokopa "Jantarová okna do minulosti". Pojednává se v něm o historii jantaru (součástí tohoto vydání Vesmíru je i mapa starých obchodních stezek vedoucích přes české území – jantarová je z nich jasně nejznámější). Nejstarší dosud známé amulety a ozdoby z jantaru jsou staré 37 tisíc let.
Nejznámější baltský jantar pochází z vymřelého druhu jehličnanu označovaného Pinnus succinifera, který rostl před 50-35 miliony let. I přes latinské označení měl však tento strom možná k borovici dosti daleko – snad šlo o pamodřín. Dnes existuje hned několik dřevin, kterým složení jejich pryskyřice umožňuje fosilizovat v jantar, např. kopáloň indická a kurbaryl obecný (jako kopály se označují jantary mladší než 2 miliony let – označení "kopál" se často používá také pro surovinu řady civilizací předkolumbovské Ameriky, v těchto případech může však jít stejně dobře o kopál jako o jantar).
Nejstarší nalezený jantar vůbec pochází ze spodní křídy (cca 135 milionů let) a nalézáme ho především na území dnešního Libanonu. Druhohorní jantar je zajímavý hlavně tím, že ukazuje, jak se lišil tehdejší hmyz (nejčastější nález v jantaru) od současných druhů a rodů. Ačkoliv se druhohory označují jako věk dinosaurů oproti třetihornímu věku savců, odlišností mezi oběma obdobími bylo mnohem více – např. druhohorní vláda nahosemenných rostlin oproti pozdější rostlinám krytosemenným, v moři žijící hlavonožci amonité a belemnité, ale také hmyz.
Nicméně již druhohorní nálezy z jantaru potvrzují tehdejší existence společensky žijícího hmyzu, předchůdců dnešních včel a mravenců.
Mimochodem – zájemci o problematiku ztracené jantarové komnaty zřejmě zaznamenali zprávu, že tato byla ne sice znovunalezena, ale podle původní dokumentace rekonstruována.
