– brání tomu psychologické faktory, nikdo by takovou hru hrát nechtěl.
– brání tomu faktická situace; těžko hrát hru o 10 milionů ztráty versus 100 Kč zisku. Lze předpokládat, že by se jí účastnili lidé, kteří by pak pohledávku nemohli splatit.
– brání tomu legislativa. Nesmíte zorganizovat hru, kde lidé dostanou 100 Kč a jeden z nich bude pohozen lvům. I kdyby s tímto dotyční souhlasili, stejně by organizátora (alespoň v západním světě) zavřeli.
– nakonec, možná to tak funguje, i když se nejedná o klasické hazardní hry. Člověk si koupí krajně nezdravou a levnou potravinu, ušetří drobnou částku, ale může být, že právě v důsledku toho vznikne poslední mutace, která změní buňku na nádorovou? Nebo by se asi daly najít příklady i z finančních služeb, kdy za drobně vyšší výnos investor neúměrně riskuje.
Pak je zde ale paradoxní odpověď, že totiž takové hry se již hrají i ve světě klasického hazardu. Leonard Mlodinow popisuje, že loterie (v Kalifornii) funguje tak, že lidé vsadí malou částku někdo vyhraje velkou částku (byť se součet vsazeného) a někdo z hráčů bude usmrcen. A do téhle hry se zcela dobrovolně vrhá spousta lidí.
Kde se bere smrt? Podle Mlodinowa jde o to, že při státní loterii v Kalifornii si losy lidé jezdí vesměs kupovat autem. Lze odhadnout/dopočítat, jak daleko hráči za nákupem v průměru jezdí, a z nehodovosti a úmrtnosti pak Mlodinow vypočítá, že na jedno kolo loterie opravdu připadá v průměru jedna autonehoda se smrtelným následkem.
Zdroj: Leonard Mlodinow: Život je jen náhoda, Slovart, Praha 2009.
Poznámka: Samozřejmě je otázka, jak na tento příklad nahlížet. Měli bychom i do ceny rohlíku započítávat možnost, že nás cestou domů přejede auto? Kdyby se dotyční nevypravili vsadit los, nejspíš by stejně neseděli doma, ale vydali se na pivo a byť by cestou domů v lepším případě neřídili, jistě by mohli pdo kola vstoupit…?
