Výzkumný tým vedl Steven Liddle a článek o objevu vyšel v Nature Chemistry.
Molekulární magnet má podobu dvou atomů (ochuzeného) uranu, mezi nimiž se nachází molekula toluenu. Atomy uranu jsou na místě stabilizovány spojení s dalším organickým řetězcem, který se spojí vedle toluenu. Systematický název téhle obludy pak zní: bis(bis(N-trimethylsilyliminodiphenylphosphorano)methane uranium dodo)toluenediide. Základem struktury jsou každopádně aromatické benzenové kruhy.
Magnetický stav se stabilně udržuje pouze za teploty 2K, zajímavá je na molekule ale její velikost. Desetiny nanometru znamenají, že by takto šlo dosáhnout tisíckrát a více hustší záznam oproti současným technologiím.
Liddle se domnívá, že by bylo možné zkombinovat to nejlepší z obou světů – uran a dnes používané kovy. Zde by mohl být stav uranu fixován pevněji než v organické molekule. Další možností je do organické struktury zabudovat více atomů uranu, což by ji mohlo stabilizovat.
Současná molekula se navíc do jednoho z obou magnetických stavů uloží sama a pak neexistuje způsob, jak příslušný „bit“ nějak jednoduše přepsat. K tomu se přidává otázka, zda, i kdybychom vyvinuli čtecí hlavy kompatibilní se zcela novým typem pevného disku, by takhle hustý disk měl vůbec nějakou přijatelnou rychlost (I/O), a zda bychom pro čtení a zápis vůbec dokázali připravit dostatečně mechanicky přesnou hlavu.
The Register je proto k celému konceptu skeptický. Molekulární magnety se ovšem mohou uplatnit i jinde než jen v datovém záznamu…
Zdroj: The Register
Obrázek: Ilustrační, nejde o příslušnou sloučeninu
