Otevřenou otázkou však dosud zůstávalo, jak je to s pevností grafenu, který obsahuje nečistoty a defekty v krystalové mřížce. Teoretické modely a reálná data spolu zatím moc nesouhlasily.
Výzkumníci z Columbia Engineering nyní v časopisu Science publikovali článek řešící tento problém. Uvádějí, že listy grafenu o velké ploše se musí stejně skládat „sešitím“ menších zrn a na místě jejich kontaktu budou kazy. Grafen se v současnosti vyrábí především depozicí uhlíkových par na měděném povrchu. Tímto způsobem vzniká právě „sešitá“ plocha s defekty; sice by byla možná další postprocesová úprava nebo výroba úplně jinou technologií, pro průmyslové potřeby by to však s sebou neslo malou kapacitu výroby a zvýšení ceny.
Tolik to ale zase nevadí. Problémem procesu je totiž prý hlavně fáze, kdy oddělujeme grafen od měděného substrátu. Přitom se používají různé látky, a právě ty pak fungují jako nečistoty/příměsi narušující strukturu krystalu. Stačí nějak optimalizovat tuto fázi, samotné „sešití“ grafenu z menších kusů má na pevnost údajně en malý dopad – snižuje ji řádově o 10 %.
Zdroj: Phys.org
