Osaki si v pavoučími vlákny hraje už 35 let. Dosud na jejich bázi navrhl např. neprůstřelnou vestu nebo nitě určené pro chirurgické šití. Také spletl z pavoučích vláken lano, které uneslo závaží o hmotnosti až 600 kg. Housle údajně vytvořil proto, aby možnosti technologie přiblížil nejen nadšencům, ale i běžným lidem.
Houslové struny (které prý dávají zvuku „měkké a hluboké zabarvení“) byly z pavoučích vláken vytvořeny tak, aby mezi nimi nebyly mezery. Osaku toho měl docílit tak, že při tkaní změnil tvar vláken: namísto kruhového průměru z nich udělal polygonální, což umožnilo natěstnat je blíže k sobě a zvýšit tak pevnost materiálu.
Materiál, z něhož vznikají pavoučí sítě, technology fascinuje již dlouho. Pavouky je ovšem obtížné chovat, vyžadují živou potravu a také se vzájemně napadají. Zajímavou (a též nikterak novou) technologií je třeba získávání pavučin z kravského či kozího mléka. Kráva je geneticky modifikována, aby syntetizovala příslušný protein fibrin (základem pavoučího hedvábí jsou aminokyseliny alanin a glycin), který se pak vylučuje v mléku. Osaki získal vlákna od živých pavouků, dodalo mu je 30 samiček druhu Nephilia maculata. To je zvlášť velký pavouk, žijící v Austrálii a východní Asii. Jeho pavučina prý dokáže zachytit i menšího ptáka.
Výhodou pavoučích vláken není jen jejich pevnost a pružnost, ale i trvanlivost. Vydrží funkční i za vysokých teplot, nepoškodí je ani třeba ultrafialové záření. Existuje řada způsobů, jak vlastnosti pavoučího hedvábí dále upravovat, lze do něj třeba přidávat ionty kovů nebo ho kombinovat s uhlíkovými nanotrubičkami.
Zdroj: Physorg.com a další
Obrázek: ilustrační, nejde o druh Nephilia maculata.
