Vědci z Ecole Polytechnique Fédérale de Lausanne se domnívají, že tranzistory z molybdenitu by oproti těm současným mohly být menší a energeticky úspornější. Molybdenit totiž může snadno fungovat i jako prakticky dvourozměrná struktura. Účinnost pohybu elektronů v 0,65nm vrstvě MoS2 je stejná jako v křemíkovém plátku tlustém 2 nm. U křemíku dnes navíc nemáme technologie, jak tloušťku dále snižovat, naopak molybdenit funguje i v monomolekulární vrstvě.
Tranzistory z molybdenitu by také měly oproti těm křemíkovým spotřebovávat asi 100 000krát méně energie v režimu stand-by. Je to dáno tím, že zakázaný pás má hodnotu kolem 1,8 eV, takže vypínání a zapínání je energeticky nenáročné.
Tolik ke srovnání molybdenitu s křemíkem, proč ale může předčit i takový hi-tech materiál, jako je grafen? Zde zase hraje roli snazší řízení elektrických vlastností MoS2. Grafen má zakázaný pás mnohem menší, ovšem až příliš malý, z čehož vyplývá možná chybovost (polovodič je „téměř vodivý“). Rozsah zakázaného pásu grafenu se dá také zatím jen obtížněji ladit (asi jen do 0,2 eV).
Kromě tranzistorů by se molybdenit podle vědců mohl uplatnit i v diodách LED nebo ve fotovoltaických článcích.
Výzkumný tým vedl profesor Andras Kis. Článek na toto téma vyšel v Nature Nanotechnology.
Zdroj: Sciencedaily
Molybdenit na Wikipedia.cz
Zde se ovšem uvádí, že jde o látku vodivou, nikoliv o polovodič. (Ovšem i grafen může být „to i to“, monomolekulární vrstva vodivá, dvojvrtsva polovodič atd. Kromě toho lze vlastnosti obou látek měnit i tak, že je budeme dotovat něčím dalším.)
