Tento postup použil v minulosti v podobných případech minimálně 5krát Sovětský svaz, například v roce 1966 v Buchaře (dnes Uzbekistán). Ze země zde po 3 roky unikal zemní plyn, jehož hořící sloup byl 120 metrů vysoký a vydával děsivý zvuk. Plyn se nepodařilo uhasit ani zamezit jeho úniku. Pod zemí byla proto odpálena 30kilotunová atomová bomba, která způsobila, že skála otvor zasypala jako ucpávka a „zapečetila ho“.
V Mexickém zálivu by se bomba odpálila ne u dna, ale ještě „pod ním“. Díky tomu by voda nemusela být kontaminována radioaktivitou. Dole u dna prakticky schází kyslík, takže by nemělo ani hrozit, že ropa vzplane. Uvolněná energie by měla roztavit okolní horniny a ty by průsak uzavřely.
Případné účinky na biosféru by měly být menší, než způsobí ropa. S podzemními jadernými výbuchy jsou velké zkušenosti zejména z bývalého Sovětského svazu. Samozřejmě, že odpálení bomby by se dělo pod patronací americké vlády, nikoliv těžebních společností.
Zdroj: Oil-Price.net, zde i další zajímavosti o problému a jiné návrhy řešení
