První odpověď na otázku položenou v titulku by asi zněla, že nijak. Všude se píše, že naši blízcí příbuzní se vodě vyhýbají, ba z ní mají až panický strach. Lidská záliba v plavání se z tohoto hlediska jeví jako evolučně podivná, takže se vyskytly např. bizarní teorie o jakési „polovodní“ fázi evoluce člověka.
Jinde se naopak podobně kategoricky uvádí, že všichni savci – snad s výjimkou člověka – umí plavat „vrozeně“.
Co ale říkají experimenty? Hydrofobie lidoopů není až tak jednoznačná. Jedna populace orangutanů na Borneu se vodě nijak nevyhýbá (viz např. článek zde). Nyní Renato Bender z University of the Witwatersrand v Johannesburku publikoval v American Journal of Physical Anthropology podrobnosti o tom, jak šimpanzi a orangutani vlastně ve vodě plavou. Jednalo se o tvory žijící v zajetí (Cooper a Suryia chované v Missouri a Jižní Karolíně), které bylo třeba do vody dostat pobídkami odměn. Pak lidoopi nicméně plavali, dokonce pod vodou dokázali mít i otevřené oči.
Klíčový je asi pocit bezpečí, když např. vedle nich plaval člověk, voda byla hezky průhledná, a tudíž zaručovala absenci predátorů typu krokodýlů. Sice i průhledné vodě má smysl se v tropech vyhýbat, protože může být plná parazitů, na druhé straně i lidoopi musejí pít.
Vyvstává zde logická otázka, co na vztahu lidoopů k vodě je naučené a co získané výchovou. Ani výše zmínění orangutani nebyli „přirozenou“ populací. (Nicméně strach z vody byl reportován i u šimpanzů chovaných v zajetí; v jednom experimentu uváděném v populárně-vědecké literatuře např. šimpanz, než by vstoupil do vody, začal zoufale opakovat všechna lidská slova, co se jakž-takž naučil vyslovovat – totální stresová reakce.)
Následující video se zaměřuje především na to, jak vlastně lidoopi plavou. Savci včetně lidských neplavců se na hladině pokouší udržet „čubičkou“, zde ale styl lidoopů připomíná prsa. Snad to tak odkoukali od vedlejšího člověka? Výzkumníci spíše předpokládají, že jde o dědictví společné evoluční minulosti nás lidoopů; stavba ramenních kloubů a svalů umožňuje pohybovat rukama celkem všemi směry (zřejmě kvůli houpání ve větvích stromů; u člověka tato anatomie přetrvala, i když se životní styl změnil).
Zdroj: New Scientist a další
