Příznici „inteligentního designu“ v Praze

Biologie |

Před nedávnem rozčílil americký prezident George W. Bush vědeckou veřejnost, když se začal zasazovat o to, aby se vedle Darwinovy teorie na školách vyučovala i teorie tzv. „inteligentního designu“. Debata se zakrátko proměnila v nový velký, ve Spojených státech takřka celonárodní spor o vznik života.




22. října se v Kongresovém centru v Praze koná konference nazvaná „Darwin a design: Výzva pro vědu 21. století“. Hlavním pořadatelem konference je křesťanské sdružení Komenského institut v Praze, které si mj. klade za cíl pořádání vzdělávacích kurzů a programů v České republice v duchu působení a filosofie Jana Ámose Komenského. Podle médií to bude patrně poprvé, že se v centru střední Evropy sejdou renomovaní představitelé moderní kritiky Darwinovy evoluční teorie.

Před nedávnem rozčílil americký prezident George W. Bush vědeckou veřejnost, když se začal zasazovat o to, aby se vedle Darwinovy teorie na školách vyučovala i teorie tzv. „inteligentního designu“. Debata se zakrátko proměnila v nový velký, ve Spojených státech takřka celonárodní spor o vznik života.

Jádrem teorie inteligentního designu neboli inteligentního plánu, jak se někdy u nás překládá, je přesvědčení, že život ve své složitosti nemohl vzniknout bez umělého zásahu zvenčí. Zastánci této teorie, jak uvádí Stanislav Reiniš v článku „I mistr tesař se utne…“, dávají za příklad savčí oko. To je tak složité, že údajně nemohlo vzniknout samo od sebe, najednou, náhodnou mutací a výběrem. Stanislav Reiniš poznamenává: „Nelze nesouhlasit. I starší učebnice vývojové morfologie však ukazují, jak oko ve fylogenetické vývojové řadě vzniká. Nejprve jsou světločivné buňky v kůži jednoduchých červů, které rozeznávají světlo a stín, pak zrakové skvrny v hlavové části, kde se světločivné buňky nahromadí, pak jamky, vystlané světločivnými buňkami, které se ve vývoji prohlubují a fungují jako jednoduché kamery, které mohou rozeznat obrysy předmětů. K těm pak eventuelně přibude čočka. Tato řada nevznikla najednou, v jedné generaci, ale v průběhu geologických období.“

Háček je v tom, že pokud by design živých tvorů konstruovala jakási vyšší inteligence, lze se ptát, proč nevytvořila rovnou oko daleko dokonalejší. „Naše oko funguje tak, že paprsky světla po vstupu do oka a sklivce nejdříve musí proniknout vrstvou nervových vláken a pak třemi vrstvami nervových buněk sítnice. Pak teprve je zaznamená receptor, tyčinka nebo čípek. Mnoho světla se tak ztrácí, absorbuje se v tkáních, které jsou v cestě, ostrost vidění se snižuje. To není žádný inteligentní design,“ dodává Stanislav Reiniš.
Teorie inteligentního designu je v USA alternativní teorií prosazující se vůči Darwinově evoluční teorii. Její kritici, kterých je ve vědecké veřejnosti velké množství, jí vytýkají především nekonzistenci a zvláště příchylnost k řadě mýtů, což je pro vědeckou teorii nepříliš šťastné. Vraťme se k článku Stanislava Reiniše: „U obratlovců je vývoj oka složitější než u červů. Ze zevní vrstvy embrya, ektodermu, se diferencuje neuroektoderm, pak nervová ploténka, pak se svine nervová roura. Světločivné elementy v neuroektodermu se dostanou dovnitř této roury a když se vytvoří optický váček, zrakové receptory také zůstanou uvnitř v něm. Proto nakonec musí světlo procházet tolika vrstvami nervových buněk, aby dosáhlo receptory. Je to pochopitelné s hlediska vývojové mechaniky, ale je to hrubá chyba s hlediska inteligentního designu. Inteligentní design za to nesklidí příliš pochvaly. Tohle máme vykládat studentům? Tak je to s mnoha „inteligentně“ stvořenými orgány. K čemu by nám dal inteligentní design slepé střevo? Zůstaňme raději u toho, že naše znalost je omezená, než u nových bájí.“
Na pražské konferenci vystoupí např. Jonathan Wells, který přednáší na Kalifornské státní univerzitě v Haywardu a je autorem řady článků knih Ikony evoluce: proč je většina toho, co se učí o evoluci, špatně (Icons of Evolution: Why much of what we teach about evolution is wrong , 2000, č. Návrat domů, 2005) a Kritika darwinismu Charlese Hodgea (Charles Hodge´s Critique of Darwinism, Edwin Mellen Press, 1988). Matematik John C. Lennox z Oxfordské univerzity je více než sedmdesti článků týkajících se algebry (zvláště teorie grup) a spoluautorem dvou výzkumných monografií v sérii Oxfordských matematických monografií. Dalším z přednášejících bude historik a filozof Stephen C. Meyer, ředitel Centra pro vědu a kulturu na institutu Discovery v Seattlu, který je vedle řady článků pro prestižní periodika i autorem knih Darwinismus, inteligentní plán a veřejné vzdělávání (Michigan State University Press, 2003) a Věda a důkazy pro inteligentní plán ve vesmíru (Ignatius, 2000). Zmínit je také nutno biologa Michaela J. Behea, autora knihy Darwinova černá skříňka (Darwin´s Black Box, č. Návrat domů, 2001), která se zabývá důsledky neodarwinismu pro to, co autor nazývá „nezjednodušitelně složité“ biochemické systémy. Není bez zajímavosti, že Beheova kniha byla citována na mezinárodní úrovni ve více než stovce publikací a nedávno byla časopisem National Review and World zařazena mezi 100 nejdůležitějších knih 20. století.

V této knize Michael J. Behe uvádí: „Darwinova myšlenka, že v přírodě dochází i k poměrně malým změnám, byla ve své době velmi pokroková. Pozorování takových změn pak bylo velmi potěšitelným potvrzením jeho intuice. Darwin pozoroval velmi podobné, nikoliv však stejné, druhy pěnkav na různých ostrovech Galapág a vypracoval teorii, že se vyvinuly ze společného předka. Nedávno několik vědců z Princetonu dokonce zjistilo, že průměrná velikost zobáku se u jednotlivých populací pěnkav změní v průběhu několika let. Již dříve bylo prokázáno, že poměr mezi počtem tmavě a počtem světle zbarvených jedinců se v populaci nočních motýlů mění spolu se změnami čistoty životního prostředí. Podobně také ptáci, které Evropští osadníci přivezli do Severní Ameriky, se rozlišili do několika rozdílných skupin. V posledních desetiletích bylo možné prokázat mikroevoluci i v molekulárním měřítku. Například některé viry, jako třeba ten, který způsobuje AIDS, dokáží změnit své obaly, aby tak byly schopny proniknout do lidského imunitního systému. Patogenní baktérie nás rovněž nepřestávají ohrožovat, neboť některé kmeny se staly odolnými proti antibiotikům. A mohli bychom uvést ještě mnoho dalších příkladů.
V tomto malém měřítku Darwinova teorie triumfovala a je asi stejně sporná jako atletovo tvrzení, že dokáže přeskočit metr široký příkop. Nedůvěru však evoluční teorie stále budí s ohledem na makroevoluci – tedy pokud se týká velkých skoků. Darwinovi stoupenci tvrdí, že obrovské změny lze rozložit na více malých, uvěřitelných kroků, které se udály během dlouhého časového období. Přesvědčivé důkazy, které by tento názor podpořily, však dosud nejsou k dispozici. Nicméně, stejně jako v příběhu o sousedovi a mizejících kopcích, i zde je nesmírně obtížné rozhodnout, zda tyto těžko zachytitelné, neurčité postupné kroky mohly existovat … zatím.
Díky moderní biochemii jsme nyní schopni nahlédnout i samotný základ života. Dokážeme zasvěceně posoudit, zda ony údajné malé kroky, které by byly nezbytné k uskutečnění velkých vývojových změn, vůbec mohou být dostatečně malé. V této knize se dozvíte, že rokle, které oddělují běžně známé formy života, mají svůj protějšek v roklích, které oddělují biologické systémy v mikroskopickém měřítku. Stejně jako v matematice existuje zlomkem vyjádřený vzorec, v němž se ustavičně opakuje stejné téma, i když dosazujete stále menší a menší čísla, tak se i u nejnepatrnějších forem života vyskytují takovéto nepřekročitelné propasti.“

Cílem pražské konference „Darwin a design: Výzva pro vědu 21. století“ je podle webové stránky prozkoumat důkazy svědčící ve prospěch teorie inteligentního designu s odvoláním na výsledky výzkumu v oborech astronomie, fyziky, matematiky, biologie, genetiky a paleontologie.

Více informací:
Darwin and Design (web konference)
http://www.darwinanddesign.org

Intelligent Desing Network
http://www.intelligentdesignnetwork.org

S. Reiniš: I mistr tesař se utne…
http://pes.eunet.cz/clanky/2005/08/45472_1_0_0.html

Poznámky Pavel Houser:
– Spor evoluce versus kreace versus inteligentní design je do značné míry problémem USA a tamnějšího fundamentalismu. Z pohledu ČR, kde vůči evoluční teorii neexistuje ve vědecké sféře relevantní opozice, jde o (alespoň pro tuto chvíli) problém spíše importovaný.
– Obhajobu evoluce právě z pohledu nedokonalosti jejích výsledků podává např. S. J. Gould (jinak neodarwinisty z řady důvodů kritizovaný) ve své knize Pandin palec.
– Zesměšnění Beheho je podáno např. v knize Jak se dělá evoluce (http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/search?searchview&query=jak%20se%20dělá%20evoluce*) – zhruba ve stylu "pokud si zastánci inteligentního designu něco, třeba vznik oka, nedovedou představit, je to jejich problém." Ve skutečnosti je i "poloviční" oko lepší než žádné oko, ani slabozraký neshledává oslepnutí jako něco lhostejného.
– V této souvislosti taktéž viz článek Stanislava Mihulky "Inteligentní shazovač proti teorii gravitace" (http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=1410)
– Podrobně ke kumulativní selekci viz třeba Dawkins – Slepý hodinář.
– "Diskuse" na toto téma Zrzavý versus Kábrt viz např. http://literarky.cz/?p=clanek&id=703. Ne že by čtení bylo ovšem nějak obohacující.
– I bez inteligentního designu lze zformulovat řadu teorií, které s neodarwinismem nějak kolidují – na rozdíl od inteligentního designu jde ovšem o přístupy podstatně inspirativnější.








Související články




Komentáře

30.07.2014, 15:08

.... ñïñ!!...

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.