Ryan Calsbeek z Dartmouth College a jeho kolegové se zaměřili právě na potravní konkurenci. Sledovali vývoj populace ještěrek na Bahamách. Zjistili, že o přežití rozhoduje mnohem spíše konkurence mezi jednotlivými ještěrkami než predátoři (hadi a draví ptáci). Ještěrka hyne častěji v důsledku aktivit jiné ještěrky (nemusí jít přímo o fyzický střet, ale prostě o vyčerpání potravních zdrojů).
Nepodařilo se odhalit žádnou závislost mezi pravděpodobností zabití ještěrky predátorem a jejími vlastnostmi (např. velikost těla nebo předem zjištěná schopnost rychle běhat). Čím větší ale byla hustota ještěrek, tím silněji vstupovala do hry právě vnitrodruhová selekce. Pokud vědci pokryli rozsáhlé terotorium sítí, která bránila ptákům lovit, ještěrek přibylo a selekce mezi nimi začala favorizovat ty větší a rychlejší. V jiném prostředí ke změně velikosti nedocházelo.
Neznamená to, že to tak musí být vždycky, jindy mohou být rozhodující interakce mezidruhové. Každopádně to ale podle autorů ukazuje, že v rámci evoluční teorie lze přicházet s celou řadou testovatelných hypotéz a podrobovat je experimentům.
Zdroj: ScienceDaily
Na podobné téma viz také: Evoluci opravdu pohání Červená královna
