***oznámení Tiskového odboru AV ČR
V Česku i v dalších oblastech Evropy však netopýři s tímto syndromem umírají jen velice zřídka a onemocnění dosud nezpůsobilo pokles množství jejich populací. Odhalení příčiny „evropské imunity“ by mohlo severoamerické netopýry zachránit a odvrátit i narušení biologické rovnováhy v této části světa.
Nové poznatky o zvláštní odolnosti evropských netopýrů se syndromem bílého nosu publikoval letos v lednu mezinárodní tým badatelů v Journal of Wildlife Diseases ‒ prestižním mezinárodním odborném časopisu, jenž zveřejňuje výsledky původního výzkumu o nemocech, environmentálních kontaminacích a dalších faktorech ovlivňujících zdraví divokých zvířat. „Už několik let víme, že se v Evropě vyskytuje plíseň Geomyces destructans, která v Severní Americe způsobuje syndrom bílého nosu. Ale až teď se nám podařilo jednoznačně diagnostikovat i samo onemocnění na evropských netopýrech,“ říká spoluautorka článku Mgr. Natália Martínková, Ph.D., z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR a Institutu biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity v Brně. Tým jejích spolupracovníků našel v Moravském krasu i mrtvé netopýry velké (Myotis myotis) s ranými stadii syndromu bílého nosu. Každoroční monitoring populací netopýrů, který provádí Česká společnost pro ochranu netopýrů, ale nevykazuje výrazný pokles množství těchto jedinečných létajících savců.
V Severní Americe se syndrom bílého nosu poprvé objevil v roce 2006 na severovýchodě USA. Od té doby se šíří do dalších oblastí, kde několik postižených druhů netopýrů masivně hyne. V Evropě byl první pozitivní nález geomykózy zaznamenán v roce 2008 v Německu, ale podle historických fotografií se plesniví netopýři ojediněle objevovali zřejmě již před desítkami let. Ani za tři roky od prvního důkazu z Evropy se však nenašly masivní úhyny netopýrů na zimovištích či zvýšená úmrtnost jinde. Tento rozdíl v přežívání se připisoval tomu, že netopýři jsou v Evropě nákaze přizpůsobeni a syndrom bílého nosu se u nich nerozvine.
Patologická vyšetření, která provedl prof. MVDr. Jiří Pikula, Ph.D., se spolupracovníky z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně, ale prokázala, že evropští netopýři mají stejné změny na kůži, podle nichž se syndrom bílého nosu v Severní Americe diagnostikuje. Plíseň prorůstá přes vrstvy kůže a na povrchu pokožky tvoří husté shluky spor.
„Naší úlohou je nyní zjistit, proč netopýři v Evropě přežívají se syndromem bílého nosu lépe než netopýři v Severní Americe. Takové informace by měly pomoci navrhnout způsob řešení ekologické katastrofy v Severní Americe,“ vysvětluje Natália Martínková.
