Student World

Společenství eusociálního hmyzu u blanokřídlých vysvětlujeme většinou speciálními příbuzenskými poměry, které panují u tohoto hmyzu. Samečci mají pouze jedinou sadu chromozomů, takže samičky maji všechny tu samou sadu genů od otce, a tudíž mají vyšší index příbuznosti. Jsou tedy (respektive jejich geny) spíše ochotny vzdát se vlastního rozmnožování, s tím, že královnou se časem stane jedna z jejich sester. Eusociální – "altruistická" společenství včel a mravenců se pak zdají být důsledkem právě na poměry živočišné říše podivných chromozomových hrátek. Altruismus je prostě příbuzenský výběr, který se zase odvozuje ze sobeckých genů. Základ tohoto pohledu položil Hamilton, terminologii, kterou dnes používáme, pak dodal Dawkins.

Logika sobeckého genu je přesvědčivá – pro někoho. Pro někoho není. "Mravencolog" a sociobiolog Wilson tvrdil, že u mravenců dochází spíše ke sklupinovému výběru. Míry genetické příbuznosti nejsou podle něj příčinou společenského života blanokřídlého hmyzu, ale spíše shodou okolností. Eusociualita mravenců zvýhodňuje podle něj spíše skupiny než geny. Podle Wilsona v zásadě není nutné, aby spolu jedinci byli nějak speciálně příbuzní, stačí, aby žili trvale na jednom místě a pro skupinu bylo výhodné kooperovat.
Neodarwinisté mají samozřejmě proti skupinové selekci zásadní námitky; byla by příliš pomalá, než by skupina altruistů převálcovala jiné skupiny, sama by byla dávno rozložena náporem podvodníků zevnitř. Co vypadá jako altruismus, je ve skutečnosti prostě příbuzenský výběr, vedelší efekt nebo oportunismus.

Dají se ale tyto představy nějak rozumně rozlišit u blanokřídlého hmyzu i experimentálně? Šlo by to samořejmě právě podle toho, u jakých skupin se eusocialita objevila přednostně.

Odhlédněme teď od podivné jedné sady chromozomů trubců (dejme tomu, že je to náhoda) i od toho, že kolonie obvykle mívají jednu matku, a soustřeďme se na to, zda se matka páří s jedním nebo s více trubci. William Hughes z univerzity v britském Leedsu nyní ukázal, že „altruismus“ a společenský život blanokřídlých vznikl několikrát nezávisle na sobě (cca 8krát), ale vždy zřejmě ve vazbě s monandrií, tedy s tím, že další generace měla i společnéhom otce. Teprve po vzniku tohoto životního stylu se královny někdy opět začaly s výhodou pářit s více samci. (To je trochu problém – u některých mravenců nemají potomci společného otce, takže jejich příbuznost nezachrání ani to, že otcové mají jen jednu sadu chromozomů.)

Hughes došel k tomuto závěru na základě evolučních stromečků 287 druhů blanokřídlých. Pokud jeho závěry platí, je to triumfem Dawkinse proti Wilsonovi. Z jiné strany by se ale dalo říct, že eusociální chování ke svému přetrvání možná nevyžaduje těsnou genetickou příbuznost, ale musí takto vzniknout.

Zdroj: New Scientist a další

Poznámky:
Z pohledu sobeckého genu – proč by ale měl "altruistický" systém přetrvat, pokud pro něj už není genetický důvod v podobě příbuzenského výběru?
Zajímaví jsou v této souvislosti termiti; taktéž společensky žijící hmyz, ovšem nikoliv blanokřídlí (zdá se, že termiti jsou evolučně spřízněni se šváby)

Viz také
Zaostřeno na promiskuitu včel (úvahy o tom, zda je pro dělnice výhodné bránit královně pářit se s více samci)
Otazníky nad různými selekcemi: druhy, geny, jedinci

autor Pavel Houser