K téměř kompletnímu vzniku nového druhu zde došlo už za pár stovek generací. Nejviditelnější změnou je, že u jedné z místních populací cichlid se vyvinuly tučné, „odulé“ rty.
Axel Meyer a jeho kolegové z univerzity v německé Kostnici zjistili, že v místním sopečném jezeře vzniklém před 1 800 lety se postupně vytvořila nová populace ryb. Obývají odlišnou niku než jejich „tenkoretní“ příbuzní a nepáří se spolu, třebaže v umělých laboratorních podmínkách to ještě je možné. To, zda obě populace cichlid již označíme za samostatné druhy, je tedy více-méně otázkou vkusu.
Ryby s tučnými rty mají také užší a špičaté hlavy. Živí se hlavně rostlinami a hmyzem, které vybírají z členitého dna. K tomu je adaptivní mít co nejmenší hlavu, tukem obalená ústa se zase tak snadno neporaní o ostré kamínky drolící se lávy. Původní druh cichlid má naopak robustnější čelisti, které používá hlavně na chroustání pevných ulit vodních plžů.
Tento příklad je zajímavý tím, že ukazuje vznik nového druhu bez toho, aby mezi oběma populacemi musela existovat geografická izolace. Obě populace de facto stále obývají stejné prostředí a ryby se mezi sebou mohou potkávat. I za těchto podmínek ale nastalo rozdělení.
Zdroj: New Scientist
Zdroj obrázku: Wikipedia, licence public domain. Jde o „obecnou“ cichlidu, nikoliv konkrétně o popisovaný druh.
