Richard Dawkins se ve svém příspěvku ve sborníku Třetí kultura upřesňuje své postoje. V první řadě nesouhlasí s tím, že je kvůli svému důrazu na roli adaptace a přirozeného výběru někdy řazen do tábora těch, kdo spatřují v evoluci nějaký „pokrok“.
Z dlouhodobého hlediska podle Dawkinse samozřejmě žádný není. Proč zde dnes nejsou druhy fauny Ediacara? Prostě měly smůlu. Nicméně krátkodobá evoluce uvnitř jedné skupiny k něčemu jako „pokroku“ vést může. Díky adaptaci budou predátoři čím dál rychlejší a jejich smysly čím dál dokonalejší, to samé může díky závodům ve zbrojení nastat i u jejich kořisti. Takhle to bude fungovat třeba po několik milionů let – ale samozřejmě z toho nijak nevyplývá, že výsledkem evoluce musí nutně být třeba inteligence. Není v tom žádná teleologie/smysl. (viz také: Dawkinsova polemika o smyslu utrpení)
Tato „spořádaná“ období jsou přerušována velkými katastrofami, kdy vymizí celé skupiny typu dinosaurů. Za katastrof se vymírá způsobem, který má s přirozeným výběrem jen málo společného – savci nebyli lépe adaptováni než dinosauři. Ovšem katastrofa sama o sobě nic na způsob oka nevytvoří – pořád platí, že za vznik komplexních struktur je odpovědný přirozený výběr. Katastrofy tak nejsou žádnou hybnou silou evoluce.
Kromě selekce na úrovni jedinců a genů se Dawkins vrací i k otázce selekce na vyšší úrovni. „Výběr nemusí působit jen v krátkodobém horizontu, tedy ve prospěch jedinců, kteří dokážou přežívat a dobře se reprodukovat.“ Hovoří přímo o „selekci na schopnost evoluce“. Co se tím míní? Druhy, které jsou schopné odštěpovat rychleji nové druhy, jsou z dlouhodobého hlediska ve výhodě. Určité taxony jsou pak úspěšnější než taxony jiné. V době velkých vymírání se náhle objevuje volný prostor; ten zaplní nejrychleji ty skupiny živočichů, které jsou dostatečně tvárné – může to souviset třeba s vlastnostmi jejich embryonálního vývoje nebo třeba s tím, že v rámci druhu existuje variabilita ve způsobu života. Jakoby pak skutečně pozorujeme selekci na úrovni druhů nebo ještě vyšších skupin.
Zdroj: John Brockman: Třetí kultura, Academia 2008, část Richard Dawkins: Stroj na přežití
Mimochodem: Po vzoru Huxleyho, kterého nazývali Darwinovým buldokem, se Richard Dawkins dočkal nyní přezdívky ještě radikálnější: Darwinův rottweiler 
Viz také:
Skromné připuštění druhové selekce
Otazníky nad různými selekcemi: Druhy, geny, jedinci…
Proč vymírají biologické druhy?
