Eliminativní teorie mysli – jak se zbavit výpovědí o mentálních stavech?

Biologie |

Eliminativní teorie mysli zjednodušeně řečeno tvrdí, že mysl/vědomí/mentální stavy nejsou žádným světem "o sobě"... Rorty používá příklad s démony a stoly. Oboje jsou to entity, které de facto neexistují, protože namísto nich můžeme použít jednodušší jazyk - tedy můžeme hovořit o halucinacích nebo shlucích molekul. Nicméně udělat takový krok je nepohodlné, a tak k němu dojde jen někdy.




Eliminativní teorie mysli zjednodušeně řečeno tvrdí, že mysl/vědomí/mentální stavy nejsou žádným světem "o sobě".
K příslušnému směru ve filozofii mysli se v té či oné podobě hlásili filozofové svými názory tak odlišní, jako byli Quine, Rorty, Feyrabend či Churchland. V tomto textu se stručně podíváme na pokus postanalytického filozofa Richarda Rortyho, podle svých odpůrců jednoho z věrozvěstů relativismu.

Quine, jehož uvažování Rortyho ovlivnilo, došel k závěru, že mentální termíny (tedy "pocity", "přání" apod.) nejsou ani pravdivé, ani falešné, ale nejspíše zbytečné. Všechny jejich funkce jsou schopné plnit termíny fyzické. Nechť mentální termíny používáme v zástupné roli, ale jen dokud nenajdeme odpovídající nebo vhodnější termín fyzický. Pak aplikujeme Occamovu břitvu.
Rorty pokračuje v těchto úvahách, ovšem spíše než na "ontologii" se zaměřuje na způsob, jakým používáme jazyk. Čistě pragmaticky chápáno jsou prostě některé způsoby hovoru vhodnější než jiné.
Co z toho vyplývá pro mysl a vědomí? Řekněme, že se empiricky zjistí, že to, co nazýváme mentálními entitami, je totožné se stavy a procesy v mozku. Následkem toho se prostě změní způsob, jakým používáme jazyk. Namísto psychologického slovníku začneme používat termíny neurofyziologické. Z pohledu uživatelů tohoto jazyka pak prostě žádné mentální entity neexistují ani nikdy neexistovaly.
K oné proměně však (alespoň v úplnosti) prozatím nedošlo. Proč? Možná, že dosud prostě nemáme dostatek informací, abychom o (všech) mentálních stavech mohli hovořit jazykem neurofyziologie. Ale může jít i o to, že na nový jazyk je prostě nepohodlné si zvyknout.
Rorty používá příklad s démony a stoly. Oboje jsou to entity, které de facto neexistují, protože namísto nich můžeme použít jednodušší jazyk – tedy můžeme hovořit o halucinacích nebo shlucích molekul. Nicméně udělat takový krok je nepohodlné, a tak k němu dojde jen někdy. O démonech proto (běžně) nehovoříme (tam jsme provedli příslušné zjednodušení jazyka), zatímco o stolech ano. Záleží jen na tom, zda ono zjednodušení uděláme i v případě mentálních termínů a zda tedy namísto o bolesti budeme používat výrazů ve stylu "zvýšená aktivace neuronů v oblasti XY spojená s poklesem hladiny látky Z v oblasti A".

Rorty přichází s jakýmsi darwinistickým, respektive "memetickým" náhledem na věc. Všechny slovníky jsou v jistém ohledu legitimní, ale jen některé z nich přežijí. Dnes to vypadá tak, jako by hovořit o bolesti bylo přirozené, zatímco o neuronech vědecké. Může ale klidně dojít k proměně, kdy budeme zcela klidně hovořit o neuronech a pokládat to za přirozené, naopak třeba "přání" se stane jakýmsi neužitečným termínem, který bude třeba složitě odvozovat a místo bude mít jen ve specializovaných učebnicích.

Zdroj: Jiří Nosek: Mysl a tělo v analytické filosofii, Filosofia, Praha, 1997

Poznámky:
– Je ale zřejmé, že jakkoliv je Rortyho přístup chytrý a elegantní, ne každému přijde uspokojivý. Ztotožňuje totiž de facto vědeckou/objektivní pravdu s přežitím určitého slovníku. Vidíme, že kolem nás přežívají i slovníky zjevně nepravdivé. Jsou tedy zřejmě něčím "výhodné", to ale není to, co nás původně zajímalo.
– Podle určitého chápání evolučních procesů stačí, aby příslušné orgány či vzorce chování plnily svoji funkci "alespoň nějak", ne nutně dokonale. Mluvit o radosti či hladu zjevně lze a nějak to funguje. Evoluční novinky se naproti tomu prosazují obtížně, musejí přinést pořádnou výhodu. Zřejmě nestačí, aby nový slovník byl "o něco přesnější", to mu ještě nezaručuje evoluční úspěch.
– Příklad se stoly je trochu zavádějící v tom, že hovoříme o stolu, ale přitom si nemyslíme, že by šlo o "něco víc" než o shluk určitým způsobem uspořádaným molekul. Takové přesvědčení ale v případě mentálních stavů všichni nesdílejí. Kdyby tomu tak bylo, pak je problém vyřešen právě tak, jak navrhoval Quine. O bolesti nebo o stolu hovoříme prostě proto, že (zatím) neznáme přesný fyzický popis, eventuálně je jednoslovné vyjádření prostě kratší/komprimovanější (ovšem alespoň potenciálně vágní – to může být další motivací, proč se snažit o zpřesnění slovníku). V případě mysli ale stále narážíme na názor, že mentální stavy jsou "něčím navíc".








Související články




Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.