Evoluce před Darwinem

Biologie |

Lamarckova evoluce je neustálým kompromisem mezi snahou po dokonalosti a nutností obstát v "přírodním výběru". Aby vás tak snadno nesežrali, opatříte si ulitu, jenomže ta vám zase bude třeba bránit ve zvětšování mozku a odchýlí vás ze "správné cesty vzhůru".




Jean-Baptiste Lamarck chápal evoluci jako proces, kterým se hmota snaží nějak "dospět k dokonalosti", naráží však neustále na těžkosti.
Lamarckovo pojetí předpokládalo, že v živých tvorech nebo i v hmotě jako takové je jakási snaha po dokonalosti, jejímž cílem je pozvednout se k vyšším "patrům". Minimálně k inteligentním bytostem typu člověka, možná ale i ještě výše.
Živé organismy to ale nemají jednoduché, protože současně musejí přežít. Evoluce je tak neustálým kompromisem mezi snahou po dokonalosti a nutností obstát v "přírodním výběru". Aby vás tak snadno nesežrali, opatříte si ulitu, jenomže ta vám zase bude třeba bránit ve zvětšování mozku a odchýlí vás ze "správné cesty". Přírodní výběr není v tomto pojetí procesem, který by něco tvořil, ale který naopak v cestě za dokonalostí brání.

Zdroj: Anton Markoš, Jozef Kelemen: Berušky, andělé a stroje, Dokořán, Praha, 2004

Pokud se zamyslíme nad Lamarckovým pojetím, nelze se ubránit podobnosti s gnósí. Jako by život byla jakási esence uvězněná v hmotě (upadlá do hmoty), jejímž jediným cílem je se z téhle katastrofy vyhrabat. Přitom se ale do osidel hmoty může snadno zaplétat čím dál víc.
Na rozdíl od gnostiského pojetí se ale u Lamarcka ambiciózní šnek nemůže vyvázat ze svých pout tím, že by namísto tvorby ulity zemřel či nějak zázračně prozřel a tím přerušil pouta mezi onou "esencí" a hmotou. Abychom se vůbec někdy mohli vyhrabat nahoru, je podle Lamarcka třeba v aktuálním okamžiku přežít, i když nás to odkloní od žádoucí cesty a třeba i navždy zavede do slepé uličky.
Lamarckovo pojetí tedy není v pravém slova smyslu náboženské. Možná spíše než s gnostickou bájí by se dalo srovnávat s některými příběhy vědeckofantastické literatury. Posádka rakety se po katastrofě dostane na cizí planetu, samozřejmě se snaží vyhrabat zpět do civilizace, současně ale nesmí zahynout – podobně jako náš šnek.
Darwinovo pojetí evoluce pak kromě změněného chápání dědičnosti získaných vlastností celé tohle schéma vlastně převrátilo naruby. Neexistují žádné vnitřní cíle a tvořivým procesem je naopak přírodní výběr. Na Darwinovi nebylo objevné, že přišel s evoluční teorií, o které mezi biology a geology již v jeho době nikdo zvlášť nepochyboval, ale to, že spolu s Wallacem přišel s novým chápáním mechanismů, které evoluci pohánějí.








Související články




Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.