Ve východoafrickém jezeře Malawi žije asi 200 druhů cichlid. Jako způsob lákání samiček si samci některých druhů cichlid na dně budují hrady z písku a chrání si je před jinými samci. Tvar hradů je přitom druhově specifický.
Výzkumníci z University of Hull a University of Nottingham nyní zjistili, že přesný tvar hradu ovlivňuje chování ostatních samců a četnost bojů. Různé druhy cichlid tak mohou žít vedle sebe bez větších konfliktů, jinak by se samci při hustotě populace museli ubojovat k smrti. Vědci zkoušeli pískové hrady mírně pozměnit – obvykle to pak vedlo k tomu, že samce téměř přestali napadat i příslušníci jeho vlastního druhu.
A zde vstupuje do hry evoluce. Výzkumníci přicházejí s domněnkou, že „mutace“ způsobující trochu odlišnou stavbu hradu mohou být výhodné, protože svého nositele chrání – na druhou stranu jde pochopitelně o to, aby hrad správně rozpoznaly samice. Konkrétní sledování ale ukázalo, že mírná změna tvaru hradu na ochotu samic pářit se s jeho stavitelem vesměs nemá vliv.
Je-li tomu tak, že tvar hradu je zcela určen geneticky (za předpokladu, že pro stavbu je stále k dispozici cca totožný materiál), potom mutace vede ke změně tvaru, evoluční výhodě a svému rozšíření. V podstatě libovolná změna by pak mohla iniciovat vznik nového druhu a evoluce cichlid by byla krajně divergentní. To je možná jedna z příčin, proč v jezeře Malawi žije tolik druhů těchto ryb.
Zdroj: Phys.org
Poznámky:
Množství rozpoznatelných tvarů by pak omezovalo i biologickou variabilitu? Poznávají samičky partnera i jinak než podle hradu (jinak řečeno, měly by tendenci se pářit s jiným druhem, pokud by začal budovat „známý“ hrad)?
Ad titulek, vlastně to celé lze chápat i jako evoluci samotných pískových hradů – podobně jako mluvíme o evoluci automobilů nebo počítačů (organismy coby prostředek pro vytváření věcí, jako „prostředí“, které vybírá, jaká věc přežije).
