Student World

Tento text je úryvkem z knihy
Martin Uhlíř: Jak jsme se stali lidmi

V předcházejícím textu se řeší otázka evoluce kooperativního chování mezi lidmi.

…
Otázky pro Jeffa Stevense

…
Hodně jsme hovořili o spolupráci a jejích kořenech. Myslíte, že jsme něco důležitého vynechali?

Jsou dvě důležité otázky, které se spolupráce týkají. Za prvé – proč lidé spolupracují tak moc? Lidé se ve skutečnosti chovají laskavěji, než by se měli chovat podle předpovědí, které nám poskytují modely z teorie her. Dáte je dohromady s úplným cizincem; abyste vyloučil reciprocitu a dobrou pověst, řeknete jim, že už se s tímto partnerem nikdy nesetkají, nejsou s ním ani vzájemně příbuzní – a přesto se i v této situaci chovají altruisticky. Otázka tedy zní: proč v sobě máme skrytou dispozici k takovému jednání? Je to proto, že jsme zvyklí pohybovat se ve skupinách, kde je hodně našich příbuzných? Nebo proto, že jsme zvyklí se vzájemně setkávat znovu a znovu? Nebo jsme programováni k tomu, abychom dbali o vlastní dobrou pověst?
A zatímco lidé spolupracují více, než by podle modelů měli, zvířata spolupracují naopak méně, nebo se alespoň méně angažují v reciprocitě. Podmínky pro reciprocitu přitom nejsou zase tak nekonečně složité – prostě se opakovaně setkávejte, rozeznávejte podvodníky a to je zhruba všechno. A zvířata by měla být těchto věcí schopna, dokáží se navzájem rozeznat. A opakovaně se samozřejmě setkávají. Takže proč nepozorujeme více reciprocity? Možná jsme ji prostě jen zatím neodhalili.

Proč podle vás lidé spolupracují více a zvířata méně? Jaký evoluční mechanismus k tomu vedl?

Tak to je právě ta velká základní otázka. Nemyslím, že bychom mohli nabídnout uspokojivou odpověď. Proč máme tak silný sklon trestat podvodníky? Snad je klíč v tom, jakým mechanismem se vyvíjela spolupráce nebo přinejmenším reciprocita: vyvíjela se tak, že jsme spolupracovali s těmi, kteří s námi spolupracovali, a odmítali pomoc těm, kteří se na spolupráci nepodíleli. Ale nejen to, sobce jsme také trestali. Skutečným trestem, ne prostým odmítnutím spolupráce. A možná to tím nekončilo. Možná jsme trestali dokonce i ty, kteří sami podvodníky netrestali.

Poslední věta Jeffa Stevense odkazuje k nové, značně kontroverzní teorii, s níž přišli švýcarští specialisté na chování ekonomických subjektů Ernst Fehr a Urs Fischbacher. Založili ji na počítačovém modelování. Model, který vytvořili, ukazuje, že ve velkých skupinách lidí lze spolupráci dlouhodobě, během stovek let a mnoha generací, udržet jen za jedné prazvláštní podmínky. Samotné trestání podvodníků nestačí, musí nastoupit další mechanismus – trestání těch, co sami podvodníky netrestají.
V podstatě jde o toto: dozvím se, že můj soused v kupé železničního vagónu nemá lístek, a místo abych běžel za průvodčím, nechám si to pro sebe. Pak by měl být podle tohoto scénáře potrestán nejen můj soused, černý pasažér prvního řádu, ale také já, neboť jsem jakýmsi černým pasažérem řádu druhého – odmítl jsem totiž plýtvat energií na to, abych trestal. Tím šetřím energií, kterou by mě trest stál, a získávám výhodu nad těmi, co trestat neváhají. Během mnoha lidských generací moje geny díky této výhodě v populaci převládnou a trestání podvodníků zajde na úbytě.
Je to poněkud divná myšlenka, která by se jistě líbila vládcům komunistických diktatur a jiných totalit. A nutno podotknout, že mnozí odborníci jí ani trochu nevěří. Jednak se při hrách organizovaných psychology nedaří stopy podobného chování zachytit, jednak lze namítnout, že v úvaze o trestech bychom mohli pokračovat donekonečna: zvýšíme-li počet lidských generací v počítačovém modelu, může se stát, že budeme muset trestat nejen ty, co sami netrestají, ale také ty, co netrestají ty, co netrestají… černé pasažéry prvního, druhého, třetího řádu a tak pořád dál.
Jde tedy možná o prázdnou hru rovnic, která nemá se skutečnou evolucí altruismu nic společného. Přesto nelze vyloučit, že autoři tu přece jen narazili na stopu mechanismu, který pomáhá lidem spolupracovat. Stačí si uvědomit, jak nepopulární bývají často jedinci, kteří se chovají příliš altruisticky a odmítají oplácet zlé zlým.

Tento text je úryvkem z knihy
Martin Uhlíř: Jak jsme se stali lidmi

Váz. s přebalem,, 320 stran, 30 ilustrací, 298 Kč, ISBN 80-7363-078-8, řada Aliter. Poprvé vyšlo 08.10.2007.

Jaký je původ násilí? Jaký evoluční tlak přiměl první hominidy, aby se začali pohybovat vzpřímeně? Jaké síly umožnily vznik recipročního altruismu (zdánlivě pošetilého sklonu konat dobro)? Jaký je původ morálky jako systému hodnot založeného na rozlišování dobra a zla? Kdy se poprvé objevil jazyk? Kde a kdy se vynořil anatomicky moderní člověk? Kdo byli neandrtálci a proč vyhynuli? To jsou jen některé otázky, na něž kniha hledá odpovědi.

O knize na stránkách vydavatele

autor