Student World

Hejno krys či potkanů se chová ke všem vetřelcům vrcholně nepřátelsky. Krysa dokáže příslušníka vlastní skupiny a cizáka identifikovat především na základě pachu (což dokonce vede i k likvidaci zvířat, která se na nějaký čas "zatoulají"). Nabízí se ale otázka, jak vůbec může obrovské krysí hejno vzniknout.

Zdá se, že tlupy hlodavců jsou vesměs tvořeny navzájem příbuznými tvory a jde o první až několikátou generaci potomků jediného páru. Konrad Lorenz popisuje, že v laboratorních podmínkách dochází například k tomu, že v nějakém větším výběhu/kleci žije původně pohromadě více zvířat.
Ve chvíli, kdy první dvojice vytvoří stabilní pár, je osud ostatních zpečetěn. Dvojice pronásleduje ostatní potkany a zabrání vzniku dalších párů. Opět platí, že samice se chová agresivněji vůči ostatním samicím a naopak. Konkurenti jsou buď přímo zahubeni smrtelnou ranou, nebo zemřou následkem otravy krve či stresem, který způsobí selhání nadledvinek.
Poté, co jsou ostatní potkani vyhubeni, dojde ke vzniku hejna navzájem příbuzných jedinců. Paradoxní je, že v něm se vážně míněný boj naopak prakticky nevyskytuje. Matky se v rámci jednoho hejna navzájem starají o svá mláďata. Zkušenost si předávají tradicí, takže určitý krysí jed je "neúčinný" (zvířata se mu vyhnou) i po smrti jedince, který s ním udělal negativní zkušenost, a jeho současníků.
Ve chvíli, kdy se v dosahu objeví cizí potkan, ale idylka náhle končí. Dokonce i příslušníci stejného hejna "na lovu" se často navzájem omylem vážně kousnou a až pak se poznají a odskočí od sebe.

Konrad Lorenz usuzuje, že současná selekce působí na vznik stále početnějších velkorodin a stále agresivnějšího chování vůči dalším velkorodinám. Řada mechanismů jistě funguje i opačně, otázkou tedy je, jakým směrem se chování krys bude dále ubírat.

(Zdroj: Konrad Lorenz: Takzvané zlo, Mladá fronta, Praha, 1992)

autor Pavel Houser