Student World

Kráter Chicxulub na severním Yucatánu podle nich předchází velkému vymírání o 300 000 let.

Známe sedimenty z doby po dopadu, které podle jejich tloušťky můžeme datovat a postupně v nich měřit úroveň vymírání. Z toho podle nového tvrzení vyplývá nový závěr, že k apokalypse došlo až výrazně později.

Kritici nového zjištění tvrdí, že vrstvám po dopadu meteoritu není moc co věřit, protože následné zemětřesení a tsunami mohly vše různě zpřeházet . Keller a Adatte namítají, že v jejich případě jde o běžně vzniklé sedimenty. Ve zkoumaných vrstvách (v El Penon) přitom před dopadem meteoritu zjistili 52 druhů, totéž ve vrstvách následujících.

Pak by největším kandidátem na vznik masového vymírání byla sopečná aktivita na Dekanské plošině v Indii, kdy množství popela v ovzduší spustilo klimatické změny, především výrazné ochlazení. A samozřejmě – pokud k masovému vymírání účinkem kosmické kolize nedošlo ani na konci druhohor, pak to tuto celou „vymírací“ teorii (např. s tvrzením, že k takovým událostem dochází periodicky) staví do divného světla. Vždyť z dob jiných kolapsů neznáme ani žádné krátery.

Zdroj: Eurekalert

Poznámky:

Pravda je, že se nezdá, že by největší katastrofa mohla nastat až se zpožděním 300 000 let. Nadto vyhynutí lze posouvat spíše směrem do budoucnosti – paleontologie nám přesněji řečeno nedává údaj o vyhynutí, ale poslední údaj o tom, kdy dotyčný druh ještě žil. Viz i úvahy o tom, že část dinosaurů mohla přežívat ještě na počátku třetihor.

Obrázek. Achelosaurus, zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain

Viz také seriál o velkých vymíráních:

Ordovik

Devon

Perm

Trias
 

autor Pavel Houser