Student World

Pes, který štve zajíce, má stejně radostný výraz, jako když zdraví svého pána. Lev lovící buvola není taktéž nijak "rozzloben". Jak popisuje Konrád Lorenz, ani krocan visící ve spíži v nás také nevyvolává agresivitu či vztek.
Agresivita, boj, strach – ony jevy jsou mnohem spíše spojeny s konflikty vnitrodruhovými, eventuálně se situací, kdy se štvaná slabší kořist odváží postavit prosti dravci (např. je zahnaná do kouta, brání mláďata apod.). Jedná se o reakce výrazně stresové, které organismu, i když vše přežije, škodí. Přemnožení hlodavci např. velmi rychle hynou následkem stresu na selhání nadledvinek.
Stres se však nevyskytuje u šelem ani v případě neúspěchu. Lorenz popisuje, že liška, kterou zahání spojené hejno hus, se vzdaluje s vysloveně znechuceným, otráveným až zhnuseným výrazem, avšak beze stopy strachu či bojové nálady. Tu naopak vykazují husy, které se lišky instinktivně bojí.
V některých případech mezidruhových střetů samozřejmě dochází ke stresové reakci na obě strany, obvykle tam, kde podle okolností může jít o život oběma stranám. Lorenz zmiňuje např. souboj sovy s dalšími dravci, jehož výsledek závisí především na denní době.
I vnitrodruhová agresivita (respektive její sebepoškozující složka) se vyskytuje především u slabších jedinců, kteří soubor prohrávají. Vítěz je téměř "nad věcí". Poučení, k němuž však není třeba etologie, ale postačí zdravý rozum: Pouštět se do soubojů pouze se slabšími protivníky :-).
Lorenz si samozřejmě všímá i negativní role vnitrodruhové agresivity v lidské společnosti. Společensky žijící savci řeší tento problém většinou tak, že vytvářejí hierarchické struktury, kde každý jedinec ví, kdo je silnější a kdo slabší. Ve většině případů pak dojde k couvnutí bez boje.