Většina společností má nějaké preferované omamné látky. Což ale nějakou vytvořit úplně na zelené louce? Alkoholog Griffith Edwards se v česky nedávno vyšlé knize Záhadná molekula zabývá vlastnostmi, které by taková látka měla splňovat…
Edwards je lékař, nikoliv kyberpunkový vizionář nebo mystik. Proto si otázku zužuje ve smyslu hledání nějaké konkrétní chemikálie, nejde mu třeba o virtuální realitu, softwarové drogy, náboženské vize apod.
Edwards se zabývá alkoholem spíše se zřetelem k jeho negativním účinkům (a v tomto smyslu je možná poněkud zaujatý). Protože si ale nemyslí, že by společnost mohla bez podobných látek existovat (Byla nějaká taková kultura? Nemohli třeba tasmánští domorodci v tomto smyslu "abstinovat" prostě proto, že v jejich oblasti žádné psychoaktivní látky nebyly k dispozici?), hledá, co by alkohol mohlo nahradit.
První otázkou je, zda by vůbec došlo k substituci. Nikotin nevytlačil tabák, obě drogy fungují vedle sebe. Totéž platí pro marihuanu. Jistou roli sehrál kofein – nástup čaje a kávy do Evropy v období průmyslové revoluce koreluje se snížením spotřeby alkoholu, i když je otázka, zda mezi oběma jevy existuje kauzální vztah. Nicméně ani kofein alkohol nevytlačil.
Představte si tedy, že by byla vypsána veřejná soutěž na ideální relaxační drogu, která by měla nahradit alkohol. Jaké by měla mít vlastnosti?
– Nesmí vyvolávat závislost.
– Nesmí zhoršovat koordinaci (otázka řízení vozidel, úrazů apod.).
– Nesmí zvyšovat agresivitu.
– Ani dlouhodobé užívání by nemělo vyvolávat degenerativní tělesné (cirhóza apod.) ani psychické účinky.
– Nesmí příliš interagovat s běžnými léky.
– Nesmí se jí být možné předávkovat k sebevraždě, náhodně se otrávit, neměla by zde být snadná možnost záměny. Zde se např. ukazuje výhoda alkoholu, který nejde zkoncentrovat "nad 100 %", nelze se otrávit množstvím menším než čajová lžička apod. Obtížněji může dojít k záměně nebo vmíchání do jídla bez vědomí konzumenta. Účinná látka samotná naší ideální drogy by každopádně neměla být bez chuti. A samozřejmě – chuť by měla být příjemná.
– Mělo by být možné ji užívat orálně (kouření nebo injekce jsou rizikové samy o sobě).
– Měla by být poměrně objemná (takže by se dala špatně skrývat, pašovat etc.). Zde se opět zřejmě nachází jedna z výhod alkoholu, který už nejde zkoncentrovat "nad 100 %" a kvůli velkému objemu se jeho distribuce relativně snadněji kontroluje.
– Nemělo by být možné tuto látku pěstovat nebo snadno vyrábět v domácích laboratořích. Edwards totiž uvažuje, že stát by tuto látku vymyslel (respektive podporoval a financoval příslušný výzkum) mj. proto, aby na ni mohl uvalit spotřební daň a tímto způsobem vylepšoval rozpočet. Drogu by tedy nemělo být možné vyrábět pro vlastní potřebu na koleně.
Edwards shrnuje, že těžko najít látku splňující všechny tyto požadavky; je dokonce otázka, zda by látka nezhoršující koordinaci, nevyvolávající závislost etc. byla vůbec psychoaktivní. Nejblíže k této ideální droze má dle Edwardse prozatím každopádně právě alkohol.
Zdroj: Griffith Edwards: Záhadná molekula – mýty a skutečnosti o alkoholu, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2004
