Student World

Krátké eseje o krajině obecně a středních Čechách speciálně, k tomu množství barevných fotografií – to je zhruba obsahem publikace s názvem Vstoupit do krajiny.

Knihu jsem po pravdě řečeno začal číst s podezřením. Obával jsem se, že by mohlo jít o:
– bezduchou barevnou fotopublikaci, kterých je opravdu celá řada – styl "hezké obrázky" západů slunce apod.
– "mystické" blábolení/exaltované výkřiky
– ekologické plkání a tom, jak zlí lidé ubližují hodné přírodě.

Třebaže něco ode všeho zde po pravdě řečeno najdeme, kniha jako celek působí vcelku sympatickým dojmem. Fotografie nejsou jenom líbivé, ale snaží se skutečně něco ilustrovat. Text je prokládán citáty z děl básníků, prozaiků i filosofů.
Střední Čechy po pravdě řečeno nemají tak výrazné dominanty jako třebas Středohoří nebo horské pohraničí. Jedná se o krajinu intenzivně osídlenou už od neolitu, žádnou "nedotčenou přírodu" ve stylu Boubína. Vesnice stojí blízko sebe, zbytky středověkých hradů i pravěkých hradišť najdeme skoro na každém kroku. Nicméně střední Čechy dobře ukazují, že kulturní krajina může dobře mít nespornou estetickou působivost. Autoři publikace uvádějí i řady konkrétních příkladů takové symbiózy: krajinu středních Čech obohacují vodní mlýny, opuštěné a zaplavené pískovny, rekultivované lomy (Kotýz, Čertovy schody u Koněprus) či skládky (buštěhradská halda se stala jedním z nejkrásnějších míst Kladenska), železnice (jedná se o biokoridory, kterými se šíří mnohé rostliny – s dovozem obilí různé např. plevele apod.). Kladný vliv mohou v jistém ohledu mít i přehradní nádrže či dálnice – na jejich okrajích je velká diverzita (provokativní článek na toto téma napsali před pár lety do Respektu Zrzavý a Konvička), vytvářejí se zde nová stanoviště teplomilné květeny, zarůstající skládky se stávají domovem mnoha vzácných druhů motýlů… "Oblasti kdysi souvislých a nepochybně jednotvárných pralesů v pahorkatinách na jihovýchodě středních Čech se lidským přičiněním změnily na malebnou mozaiku menších lesů, polí, luk, pastvin a menších sídlišť, kde sice z původní přírody mnoho nezbylo, zato se však zvýšila krajinná pestrost."
Přímo je používán termín industriální/postindustriální krajina – a není to míněno pejorativně. "Časem možná budeme chránit železniční náspy, vesnická fotbalová hřiště, hřbitovy a výsypky."
To samozřejmě neznamená, že každý zásah je nutně ku prospěchu a zvyšuje estetickou hodnotu krajiny. Autorům se nelíbí především roztahování měst (budoucí střední Čechy jako velké pražské předměstí), upozorňují i na to, že lidské cesty mohou vést k fragmentaci krajiny. Vadí jim třeba cykloturistika mimo asfaltové silnice, větrné elektrárny a rozrůstání sítě benzínových pump. Nicméně "klíčem k moderní ochraně přírody je především vědecké poznání, kritické myšlení a chápání souvislostí, nikoliv ekologický fundamentalismus," píše v knize Pavel Mudra. Slibuje si také zmenšení zatížení krajiny, až se více rozšíří zemědělství využívající GMO a poklesne míra chemizace.
Mimochodem – kladně jsou v knize z hlediska krajiny hodnoceny i povodně v roce 2002. Proudící voda roznášela semena, plody i oddenky, štěrkové a bahnité náplavy zvýšily biodiverzitu krajiny. Podobně mohou být posuzovány například i lesní požáry.
Autoři se pokoušejí mapovat geologickou historii (kniha je stejně tak o geologii jako o živých organismech) této oblasti i rozdělení středočeské krajiny na "vrstvy", od říčních údolí přes svahy a pole až po pásmo vrchovin, například Brd. Podrobně je popisován také Český kras/barrandien.
Krajina má v tomto chápání svoji historii (evoluční biologie i geologie jsou "historickými" vědami), "pamatuje" si prvohorní mořská dna, třetihorní řečiště i dobu chladných glaciálních stepí. Náš vztah ke krajině přitom samozřejmě souvisí i s naší historií (či mytologií). I když třeba příroda Řípu či Blaníku není po pravdě řečeno nijak zvláštní, přesto k oběma těmto místům zaujímáme speciální vztah.
Kniha je pak, což se k publikaci tohoto typu velmi dobře hodí, doplněna CD-ROMem.

Václav Cílek, Pavel Mudra, Vojen Ložek a kol.: Vstoupit do krajiny – o přírodě a paměti středních Čech, vydal Středočeský kraj

Anotace vydavatele:
Krajina, která byla donedávna něco samozřejmého, dobrého tak leda pro turisty, fotografy a staromilce všeho druhu, se v posledních letech stala čímsi víc něčím, co nás zakotvuje v nejistém proudu světa, čím se odlišujeme od ostatních národů a co zakládá nejenom naši kulturu a identitu, ale ovlivňuje i to, jak cítíme a myslíme. Není to málo. Tato kniha slovem i obrazem upozorňuje na hodnoty, s nimiž se ve středních Čechách setkáváme a jichž bychom si bez určitého poučení nemuseli vůbec všimnout. Kniha je dělena do tří částí, ve kterých se postupně dozvídáme, co to je krajina, jaké má problémy a jaké cesty existují k jejich nápravě. Jednotícím motivem je paměť krajiny, tedy vědomí, že ztráta minulosti je i ztrátou budoucnosti.

autor Pavel Houser