Student World

Dále uvedené problémy nepředstavují ani tak námitky vůči evoluční teorii jako takové, ale spíše proti jejím aplikacím na lidskou psychiku. Postupně je, včetně náznaků řešení, sestavil Robert Wright v knize Morální zvíře.

Prvním zmiňovaným problémem je homosexualita.
Výklady tohoto jevu přes příbuzenský altruismus selhávají. Nezdá se, že by se homosexuálové nějak přednostně starali o potomky svých příbuzných (také se tím úplně nevykládá homosexualita – vhodnější by byl celibát, to by se jedinec mohl na pomoc dětem svých sourozenců soustředit mnohem lépe).
Další výklad, že jde prostě mutaci příslušného genu, kterou není možné dostatečně rychle odstranit selekcí, protože mutantní alela stále znovu vzniká, se zdá být také pochybný. 4% výskyt takové alely je z tohoto pohledu neuvěřitelný (ve smyslu neuvěřitelně vysoký).
Možná je samozřejmě argumentace, že homosexualita je výsledkem jakési adaptace, která byla účinná v podmínkách pravěku. Jenže nyní, ve změněném prostředí, se příslušný gen projevuje právě takto. Takovýhle přístup je vlastně rezignací na vysvětlení, de facto říkáme "k něčemu to bylo, teď zrovna nevíme k čemu, ale k něčemu to být muselo" – dostáváme se do definic kruhem.
(Pravda ale je, že darwinismus jako celek je natolik logicky přesvědčivý, že mu snad můžeme občas nějaký ten detail prostě odpustit – Dawkins přímo napsal, že by šlo o nejlepší teorii dokonce i tehdy, kdyby pro ni nesvědčil žádný důkaz)

Zdroj: Robert Wright: Morální zvíře, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1995

Komentář: Wright však vůbec neuvádí, že totiž i hypotetické geny pro homosexualitu se v populaci mohou klidně šířit, pokud se nejedná o homosexualitu výlučnou (a třeba u ptáků se tyto geny také prokazatelně šíří).
Výklad je následující: Homosexuální dvojice získá především díky své fyzické síle značný přístup ke zdrojům, šikanuje slabší heterosexuální páry, krade jim potravu apod. Díky této své převaze k sobě posléze láká i samičky, podobně jako "alfa samci". Pokud není homosexualita úplná, má dvojice dominantních samců "levobočky", kteří dále šíří gen pro homosexualitu.
Neodvažuji se hádat, zda podobně to může fungovat i v lidské společnosti (:-)). Nicméně i zde bude zřejmě platit věta o nadprůměrném přístupu ke zdrojům (asi by třeba šlo porovnat výši příjmů homosexuální a heterosexuální dvojice).
Každopádně – nabídli jsme vysvětlení ovšem pouze homosexuální orientaci u "silnějšího" pohlaví (kde je ale zřejmě také častější).

autor Pavel Houser