Paranáboženské rituály u zvířat

Biologie |

Předpokládáme, že neandrtálci, kteří prokazatelně pohřbívali své mrtvé, tak již činili s čímsi na způsob náboženských představ současných lidí (naproti tomu existence medvědího kultu bývá u neandrtálců v poslední době zpochybňována). ...




Předpokládáme, že neandrtálci, kteří prokazatelně pohřbívali své mrtvé, tak již činili s čímsi na způsob náboženských představ současných lidí (naproti tomu existence medvědího kultu bývá u neandrtálců v poslední době zpochybňována). Otázkou však je, zda nějakou obdobu náboženského konání můžeme najít i u dalších živočichů.

Jako první podezřelí jsou na řadě samozřejmě naši nejbližší příbuzní, šimpanzi. Jako paranáboženský rituál je u nich někdy interpretován tzv. dešťový tanec (tanec "na počest" přicházejícího deště). U goril zřejmě nic podobného zaznamenáno nebylo – ba naopak, samice gorily dokonce ve znakové řeči uvedla, že po smrti bude už jen ticho :-) (používání řeči hluchoněmých u zvířat je ovšem otázkou na celou knihu).
Určitá "náboženskost" na lidského pozorovatele může dýchnout, pokud pozoruje chování sociálního hmyzu. Rituálnost takového včelího tance dobře doplňuje opačný pocit, že totiž úl či mraveniště můžeme stejně tak chápat jako dokonale seřízený mechanismus. Nicméně o vnitřním světě včel či mravenců nevíme vůbec nic a antropomorfismus, oprávněný třeba ve vztahu k šimpanzům, zde není právě vhodnou metodou.
Stanislav Komárek v knize "Příroda a kultura" uvádí ještě několik příkladů jakéhosi paranáboženského chování u zvířat. Samozřejmě lze doporučit určitou rezervovanost k popisovanému fenoménu :-).
Komárek uvádí, že religiózní charakter může mít vytí vlků (zde se odvolává přímo na Darwina). Ve výčtu zmiňuje i ťuhýky, kteří si svou kořist napichují na trny stromů, přičemž tuto zásobu obvykle nadále nekonzumují. Počínání tak poněkud připomíná rituální oběť – mimochodem, tato záliba ťuhýků stojí u kořene Simonsova románu Hyperion. Českým čtenářům však zřejmě tato rovina příběhu unikla, protože v překladu se z ťuhýka, který své oběti nabodává na trn, stal Štír.
Jako poslední zmínku v řadě stojí zato uvést i některé způsoby chování rybích či ptačích hejn, např. proslulé houfování velkých skupin havranů v době soumraku. Smysl tohoto počínání (snaha o udržení celistvosti hejna apod.) není dosud přesně vysvětlen, i když náboženská interpretace takového chování je samozřejmě dosti svévolná.








Související články




Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.