Robert Foley ve své knize Lidé před člověkem sice nezpochybňuje, že "mitochodnriální Eva", "africká pramáti" skutečně existovala, ovšem domnívá se, že nemá bezprostřední vztah k pochopení fenoménu člověka dnešního typu. Foley dokonce hovoří o "bezvýznamné matce".
Výklad koncepce mitochondriální Evy a současně omezení výpovědní hodnoty tohoto jevu uvádí i Richard Dawkins ve své knize Řeka z ráje. Uvádí zhruba, že:
– mitochondirální Eva není rozhodně posledním společným žijícím předkem všech lidí. Jde o to, že jde o nejmladšího společného předka, jejíž DNA se zachovala v čistě mateřské linii.
– Pravděpodobně jsou mezi námi dosud i potomci jejích sester – ovšem ona řeka mitochondirální DNA byla v tomto případě přerušena. Máme šestnáct praprarodičů a pouze jeden (jedna) z nich je v čistě ženské linii. S pravděpodobností, která hraničí s jistotou (opak by byla neuvěřitelná náhoda) máme ještě mladšího společného předka.
– Důležité však je, že čas, kdy žila předpokládaná mitochondriální Eva, má význam limity – je horní hranicí doby oddělení, současní lidí se tedy určitě nerozdělili dříve než před 200 000 lety.
Foley jde však podstatně dále.
V první řadě soudí, že mutace v mitochondriální DNA nemá zřejmě žádnou fenotypovou funkci. Ve skutečnosti tedy nemůžeme říci, že by se mitochondriální Eva před cca 200 000 lety vyznačovala chováním moderního člověka.
Pokud víme z archeologických nálezů, současný člověk má původ zřejmě v jižní Africe, a to zřejmě už před 100 000 lety (nebo snad 140 000). To, co lze označit jako "moderní lidské chování", se však objevilo až později. Při sledování původu člověka bychom se tedy měli zaměřit spíše na geny jádra.
Poslední společný předek všech dnes žijících lidí žil tedy sotva dříve než před 100 000 lety (a byl to téměř jistě muž, neboť u mužů je mnohem větší možná variabilita v počtu potomků).
Zdroj: Robert Foley: Lidé před člověkem, Argo, Praha, 1998
