Student World

Ze společenstev člověkem vytvořených, ale přesto málo narušených jsou zajímavé kosené louky. Rozkládají se na místech bývalých lužních lesů na dnech údolí některých potoků vzdálenějších od centra města.
Rozkvetlé louky s řadou trav, se zvonkem rozkladitým, kakostem lučním, kopretinou bílou a kohoutkem lučním patří v našem vědomí k obrazu české krajiny. Přesto je jejich vznik trochu přírodovědnou záhadou, protože druhy, které je skládají, se mohly jen s obtížemi uplatnit v krajině člověkem nedotčené a pokryté lesem.
Nověji se předpokládá, že v lesích byly periodicky otevírané světliny, protože jen taková místa mohla být stanovištěm pro druhy světlomilné a později tvořit vyhraněná luční společenstva. Louky se liší podle vodního režimu stanoviště a jsou zcela závislé na způsobu obhospodařování, na počtu sečí, jejich časovém rozvržení, případně pastvě. Kosené louky byly ve všech údolích pražských potoků, v Tichém údolí, v Šáreckém údolí, v Radotínském údolí, podél Botiče v Hostivaři, podél Rokytky u Dubče. Jejich vznik a údržba souvisí se vznikem řady mlýnů v raném středověku, kdy se začalo používat mlýnské kolo na vodní pohon. Mlynáři potřebovali píci pro hospodářská zvířata a přeměnili potoční olšiny ve využívané louky. Nekosené louky se zánikem mlýnů v minulém století rychle zamokřují, převládne v nich jeden druh trávy, nejčastěji rákos, a zarůstají vrbami a olšemi.
V posledních letech díky programům péče o krajinu se začínají některé louky obnovovat a místy se typické rostliny opět uplatňují.
Sušší louky s převažujícím ovsíkem vyvýšeným se pyšní mnoha dalšími travami, jako je kostřava luční, lipnice luční, medyněk vlnatý, bojínek luční, psárka luční, psineček obecný, tomka vonná, trojštět žlutavý…
Kopretina irkutská (Leucanthemum ircutianum) je součástí širšího druhu označovaného dříve jako Chrysanthemum leucanthemum z čeledi hvězdnicovitých. Je to statná dvouletá až vytrvalá bylina s úbory asi 5 cm velkými, s nápadnými okrajovými bílými květy. Je obecně nejznámější rostlinou květnatých luk, hojně rozšířenou.
Zvonek rozkladitý (Campanula patula) z čeledi zvonkovitých je dvouletá bylina s přímou lodyhou, nálevkovitou fialovou korunou. Roste v kosených sušších loukách s dominantními travami, jako je ovsík vyvýšený. Pokud pravidelná seč končí, rozrůstají se trávy a zvonky ustupují. Kakost luční (Geranium pratense) z čeledi kakostovitých je statná vytrvalá bylina, patří k velkokvětým kakostům, má velké modré květy, ve dvoukvětém květenství, listy členěné do čtyř pětin. Roste na vlhkých loukách, při cestách a lemech lesů, na minerálně bohatých místech, snáší dobře kosení, protože vykvétá až po první seči v srpnu, ale v nekosených loukách zaniká.

Na jihu Prahy v chladnějších polohách v Cholupicích, Písnici a Hrnčířích byly v minulosti vlhké louky s některými druhy, které rostly původně nad hranicí lesa: rdesno hadí kořen (Bistorta major), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare). Rdesno hadí kořen je stále dosti hojné v podhorských vlhčích oblastech a tady na okraji Prahy dobře dokládá klimatickou hranici proti severní části města. Stejně tak i upolín, který stále můžeme najít na Hrnčířských loukách. Zvonečník hlavatý je vzácný druh slatinných luk, výjimečně v nížině, hojněji v horských až alpínských polohách. Byl nalezen u Písnice a Cholupic ještě v roce 1972, s pokračující výstavbou a odvodňováním vymizel. Na střídavě podmáčených loukách, kde převládá statná tráva bezkolenec modrý (Molinia caerulea), se vzácně nalézaly ohrožené druhy jako hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum), kosatec sibiřský (Iris sibirica) nebo hvozdík pyšný (Dianthus superbus).
O drobné kapradině hadím jazyku byly zprávy ještě začátkem 80. let, kdy rostl v olšině na okraji Milíčovského lesa. Neustálé narušování původního vodního režimu při výstavbě velkého sídliště Jižního Města vedlo k jeho vymizení. Kosatec sibiřský ještě dosti dobře prosperuje na Hrnčířských loukách. O hvozdíku pyšném to říci nelze. Byl nalezen před výstavbou Jižního Města v Milíčovském lese, v 80. letech v Klánovickém lese u Újezda. Na obou místech již nebyl potvrzen. Na Hrnčířských loukách je významný výskyt vrby plazivé (Salix repens subsp. rosmarinifolia). Je to druh zamokřených luk, postupně velice vzácný.

Tento text je úryvkem z knihy:
Jarmila Kubíková, Jiří Kříž, Lubomír Hrouda, Anna Skalická: Neznámá tvář Prahy – Příroda a rostlinstvo
Dokořán 2014
O knize na stránkách vydavatele

autor