Student World

Na Galapágách napadla Charlese Darwina údajně jeho koncepce evoluční teorie. Ostrovní fauna a flóra je však z hlediska biologa pozoruhodná především kvůli úplně jiným věcem.
V posledním čísle Akademického bulletinu vypráví filozofka a politoložka Jindra Tichá a svých zkušenostech na Novém Zélandu, kam se uchýlila po své emigraci ještě v době komunistického režimu.
Na Novém Zélandu nebyli před příchodem Evropanů s výjimkou jednoho druhu netopýrů žádní savci. Jejich místo v ekosystému tedy převzali ptáci. Symbolem Nového Zélandu je pták kiwi (jmenuje se po něm i příslušné ovoce), který pobývá v dírách v zemi, živí se kořínky a svým životním stylem poněkud připomíná hraboše. Pták kokako zase klouže po stromech podobně jako evropská veverka.
K prvním pohromám začalo docházet už před příchodem Evropanů. Maorové (polynéští obyvatelé Nového Zélandu) vyhubili někdy v 15. století čtyřmetrové ptáky moa. Následkem toho vymřel i Haastův orel, který se těmito ptáky živil.
Mimochodem, na jižním ostrově Nového Zélandu přežívá i velmi zajímavý a na pokraji vyhynutí se nacházející papoušek kakapu. O tomto opět nelétavém, na zemi žijícím tvorovi si můžete přečíst v knize Ještě je můžete vidět (je to od Douglase Adamse, který je známý především díky Stopařově původci po Galaxii — nedávno tento autor bohužel tragicky zahynul na srdeční selhání — ve věku 49 let).
Podobně jako v sousední Austrálii i na Novém Zélandu způsobily katastrofu druhy, které se sem dostaly díky Evropanům — králíci a vysoká zvěř ohrožují vegetaci, zatímco zdivočelé kočky jsou pohromou pro místní ptáky.
Co se týče problematiky ostrovních populací, můžeme doporučit např. články Pavla Hoška o populacích Madagaskaru, které vycházejí v časopisu Vesmír. Vhodnou úvodní stránkou pro čtení na toto téma je např. domovský sajt expedice Lemuria na http://vesmir.msu.cas.cz/Madagaskar/.

autor Pavel Houser