Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Rybomorky jsou opravdu žahavci, přišli i o skoro celý genom

Rybomorky (Myxosporea) jsou, jak už z názvu plyne, rybími parazity. Zkoumají se nejen z čiré bujnosti, ale i proto, že škodí drahým pstruhům a lososům.

Nicméně rybomorky jsou co se týče hostitelů docela různorodou skupinou, napadají i některé vodní bezobratlé, ba prý i suchozemské organismy. Vně hostitele přežívají jen spory, v jeho nitru se jedná o útvary několika buněk – opravdu několika, třeba 5. I takové háďátko jich má 1000, 5 buněk na klasický mnohobuněčný organismus evidentně nestačí, navíc se od sebe ani nijak viditelně neliší. Čili rybomorky byly původně řazeny mezi (shlukující se, i když ani to ne až tak moc) prvoky, ale později – a to bez ohledu na genetické analýzy – se už začalo tušit, že asi půjde o něco jako žahavce. Buňka rybomorky je té žahavčí prostě hodně podobná.

Výzkumníci z University of Kansas nyní v Proceedings of the National Academy of Sciences oznámili osekvenování genomu těchto parazitů. Potvrdilo se podezření, že (skoro)jednobuněčné organismy nemusí být vůbec původní a zejména u parazitů může druhotné zjednodušení zajít opravdu do krajnosti. Myxosporea jsou „minimedúzami“, jednoduchými, ale ne primitivními ve smyslu původními – naopak extrémně odvozenými.

Další nový výsledek zkoumání: Medúza má různé typy specializovaných buněk, rybomorky jsou pouze stejnými buňkami žahavými – ono také k čemu mít mezi 5 buňkami třeba nějakou buňku nervovou. Jde tedy o tvory, kteří ztratili nervovou soustavu, žaludek, mozek, svaly… Zajímavé je, že na rozdíl od „jednobuněčných psů“ (psích nádorů, viz článek zde) k tomu ale asi došlo kontinuálním zjednodušováním, ne extrémní událostí – tím, že by se jedna žahavá buňka rozhodla sama množit a poté ji spolkl losos.

Sekvenování genomu ukázalo, že zjednodušení tělního plánu bylo provázeno i ztrátou většiny genů. Žahavci mají řádově 300 milionů párů bází, rybomorky 20 milionů; ne že by mezi složitostí a velikostí genomu byl nutně přímočarý vztah, ale tady to tak fungovalo. Mezi ztracenými geny byly i Hox geny, ty ovšem u žahavců fungují stejně jinak a ještě neumí kouzla, která předvádějí u dvojstranně souměrných živočichů (bilaterií). (Hox geny mezi člověkem a mouchou lze zaměnit)

Autoři výzkumu v této souvislosti spekulují, co je to vlastně „zvíře“, „živočich“ a dumají, zda naše chápání pojmů třeba nějak redefinovat.

Zdroj: ScienceDaily a další

autor


 
 
Nahoru
 
Nahoru