tisková zpráva Univerzity Palackého v Olomouci
Doposud se ale nevědělo, že i tento drobný živočich s tvrdým krunýřem má svoji osobnost. Přišli na to vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kterým se tak jako prvním na světě povedlo doložit personalitu suchozemských stejnonožců. Studii otiskl časopis ZooKeys vydavatelství Pensoft a informace již stačila zaujmout mnohá zahraniční média včetně britského The Telegraphu.
„Stínky jsme vystavovali podnětům, které připomínaly manipulaci různými typy predátorů. Zjišťovali jsme, jak budou reagovat. Konkrétně nás zajímala reakce, kdy zvíře strne a předstírá mrtvého. V přírodě tato strategie zvířeti pomáhá vyhnout se predátorovi,“ přiblížil experimenty, kterých se zúčastnilo 150 stínek, vedoucí výzkumu Ivan Hadrián Tuf.
Malé tmavě šedé živočichy výzkumníci jemně pošťuchovali, mačkali pinzetou nebo je upouštěli z výšky deseti centimetrů. V průběhu tří týdnů sérii pokusů pětkrát zopakovali. Zjistili, že odezva živočicha závisí nejen na formě podnětu a jeho pořadí v sérii, ale i na tom, o jakého konkrétního jedince se jedná.
„Reakce jednotlivých stínek byla různá, po čase se dalo odhadovat, jak se která zachová. Jejich mentální schopnosti jsou mnohem zajímavější, než jsme si mysleli. U veřejnosti často panuje názor, že zvířata jen mechanicky reagují na nějaké podněty. Je proto zajímavé prokázat, že i jedinci mají své strategie. Také mezi stínkami se vyskytli odvážlivci i plaší jednotlivci,“ doplnil Tuf. Zda se „povaha“ těchto malých členovců mění v jednotlivých stádiích vývoje, zatím nejsou vědci schopni říci. Zkoumání dlouhodobé stability vzorců chování u suchozemských stejnonožců by mělo být předmětem dalších studií.
Sledování individuálních rysů v chování zvířat je v posledních desetiletích poměrně rozšířené. Většinou se ale pozornost zoologů upíná spíše k savcům či ptákům. Suchozemští stejnonožci se stali centrem jejich pozornosti v tomto ohledu poprvé.
Stínka obecná, mezi laickou veřejností často známá pod názvy „prasátko“ či „beruška“, je v tuzemsku nejběžnější suchozemský stejnonožec. Obývá sklepy, tmavší zákoutí v zahradách, schovává se pod dřevem a kameny. Má tmavší až tmavě šedou barvu, měří zhruba 1,5 centimetru. Tělo se skládá z článkovaného krunýře. V Česku žije hlavně ve městech. Přestože se stínky podobají hmyzu, ve skutečnosti patří ke korýšům. Živí se mrtvou organickou hmotou. Suchozemští stejnonožci jsou známí svojí schopností přizpůsobovat se okolním podmínkám.
Poznámka PH: Co je divného na to, že stínky se chovají každá jinak? V každé populaci je určitá variabilita, odlišně se budou chovat i medúzy… S tím, zda na podněty reagují „mechanicky“, to sotva souvisí.
