Syfilis: z otevřeného zabijáka skrytá hrozba

Biologie |

Celá řada parazitů v průběhu koevoluce s hostitelem omezuje svoji patogenitu, jiné se alespoň snaží být méně nápadní. Syfilis je jedním z dokladů tohoto procesu.




Viz také: Proč nejsou všichni parazité nakonec hodní?

O historii choroby viz také: Syfilis nemusí pocházet z Nového světa

Na počátku 16. století se první příznaky syfilidy popisují jako vředy o velikosti žaludu, bolestivé a nesnesitelně páchnoucí kvůli výtoku hnisu. Dnes jsou příznaky naopak nenápadné – vřed zvaný šankr je malý, nebolestivý, zmizí sám a řada nakažených si ho ani nevšimne. Také další stádium je mírné a připomíná jiné choroby (občasné vyrážky). Pak příznaky zcela odezní.

Lidé, kteří nejsou léčeni, mají dnes šanci 85 %, že tím to skončí. Jen u 15 % neléčených případů může nastat další stadium, známá paralýza a demence končící až smrtí. K tomu však dochází i celá desetiletí po původní nákaze.

V 16. století epidemie kosila lidi krátce po nákaze, byť samozřejmě i tehdy existovaly i vleklé případy (zvlášť, když se choroba trochu pozastavila léčbou, tehdy hlavně rtutí). Zdá se, že mírnější varianty syfilidy byly ve velké výhodě právě kvůli způsobu přenosu – lidé plní vředů měli menší šanci předat chorobu dál, protože se ostatní se sexu s nimi vyhýbali. Důležité přitom je, že bakterie působící syfilis (Trepomena pallidum) může jinak než pomocí sexu infikovat hostitele jen velmi vzácně.

 

Zdroj: Sharon Moalem: Jak funguje sex, Dokořán 2010

 











Komentáře

30.07.2014, 13:14

.... ñïàñèáî çà èíôó!...

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.