Student World

Jednou z očekávaných knižních novinek nakladatelství AV ČR Academia, které vycházejí v těchto dnech, je publikace Etologie (Biologie chování zvířat) prof. RNDr. Zdeňka Veselovského, DrSc., profesora biologie na Biologické fakultě Jihočeské univerzity (od roku 1993), významného přírodovědce, pedagoga, předního popularizátora etologie, autora více než 110 původních vědeckých prací, autora a spoluautora učebnic…

Etologie (Biologie Chování zvířat).
Publikace vychází z úspěšné autorovy knihy Chováme se jako zvířata?, která vyšla před 13 lety v nakladatelství Panorama, a je doplněna o nové poznatky. Jednotlivé kapitoly pojednávají o historii výzkumu chování zvířat, o zákonitostech, kterými se toto chování řídí, o schopnostech zvířat učit se, používat nástroje, přenášet poznatky tradicemi. Pronikneme do pozoruhodného světa smyslů a budeme sledovat zachycené signály na jejich pouti nervovou soustavou. Kniha obsahuje řadu zajímavostí např. o vnitřních biologických hodinách, o námluvách, péči o mláďata, sociálních vztazích ve zvířecích společnostech či o strategiích sběru a lovu potravy a strategiích, které zajišťují bezpečnost a přežití. Řada nových poznatků umožní lépe pochopit, jak žijí zvířata ve volné přírodě i ve společenství s člověkem. Kniha je určena zejména pro studenty středních a vysokých škol přírodovědného směru, ale i pro studenty zemědělství, lékařství a psychologie. Svým popularizujícím zpracováním je přístupná i širokému okruhu milovníků a ochránců přírody.

Prof. RNDr. Zdeněk Veselovský, DrSc.
nar. 1928, vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze (1947 – 52), 1981 jmenován profesorem zoologie obratlovců (PřF UK Praha), 1988 – doktor věd – Ústav systematické a ekologické biologie ČSAV Brno, v letech 1959 – 88 pracoval jako ředitel Zoologické zahrady v Praze, vedoucí společného vědeckého pracoviště s Fyziologickým ústavem ČSAV v Praze, externí učitel PřFUK v Praze, poté vedoucím vědeckým pracovníkem Fyziologického ústavu ČSAV a AV ČR Praha (1989 – 92) a vedoucím vědeckým pracovníkem Ústavu systematické a ekologické biologie AV ČR Brno (1992 – 93). Od roku 1993 působí RNDr. Veselovský jako profesor zoologie na Biologické fakultě JU. Působil a je činný v řadě našich i zahraničních odborných společnostech (m. j. prezident Mezinárodní unie ředitelů zoologických zahrad IUDZG, člen Evropské akademie věd a umění, čestný člen České a Slovenské etologické společnosti, člen subkomise Grantové agentury ČR, dlouholetý volený člen Akademického sněmu AV ČR apod..)
Odborné zaměření:

„Ve své vědecké činnosti jsem se zpočátku zabýval zejména postembryonálním a postnatálním vývojem ptáků a savců. Z ptáků to byly zejména studie o řádu Anseriformes, ocenění se dostalo pracem o nandu pampových a tučňácích magelánských.. Pokud se týká savců jsem publikoval studie o biologii rozmnožování vačnatců, postnatálním vývoji chudozubých, chování a denní aktivitě hlodavců, rozmnožování šelem a lichokopytníků. Již během svých vysokoškolských studiích na přírodovědecké fakultě UK jsem se stal jedním ze spoluzakladatelů české vertebratologie. Díky pozvání prof.K.Lorenze jsem se od roku 1957 v ústavu pro fyziologii chování Max Planckovy společnosti v Seewisen (NSR) pravidelně účastnil odborných stáží. Od té doby se hlavní náplní mé činnosti stala etologie obratlovců a v Československu jsem se stal hlavním propagátorem této nové biologické discipliny a za svou zásluhu považuji i její zavedení do studijních programů našich vysokých škol. Z té doby pocházejí i publikace o etologii husice kuří, hrách zvířat, vlivu nadnormálních podnětů na chování ptáků, studie o chování australských lemčíků, vliv hormonálních hladin na chování vrubozobých ptáků, ze savců jsem se věnoval v zoo i v přírodě studiu rozmnožovacího chování tygrů, klokanů. Velký praktický dosah byl prvý popis rozmnožovacího chování u gepardů, především objev regulace rozmnožovacího procesu u těchto šelem se stal základem jejich úspěšného rozmnožování v lidské péči. S nástupem do zoologické zahrady v Praze, kterou jsem řídil téměř 30 let, jsem se intenzivně věnoval odborné činnosti spojené s s chovem zvířat v lidské péči. V souladu se zahraničními zoologickými zahradami jsem i v Československu prosadil nový velmi významný směr, který lze nazvat biologizací chovu volně žijících zvířat spočívající na poznání jejich etologie, fyziologie výživy, biorytmů, sociálního chování a obohacování jejich ubikací a denního režimu.S tímto směrem souvisí velmi úzce i poslání zoologických zahrad na záchranu ohrožených druhů živočichů. Pražská zoo se proslavila zejména cílevědomou prací na záchraně koně Převalského. V roce 1959, kdy na celém světě žilo v zoologických zahradách jen 56 koní Převalského, svolala pražská zoo prvé mezinárodní sympozium na záchranu tohoto druhu. Lze říct, že se toto sympozium stalo vlajkovou lodí a vzorem podobných akcí u dalších ohrožených druhů živočichů. Je mým osobním zadostiučiněním, že jsem se za svého života dočkal úspěšné reintrodukce koní Převalského do původních biotopů. Zajištění chodu tak velkého zařízení vyžaduje mnoho úsilí, jsem však rád, že jsem si vždy vyšetřil čas na vedení diplomových prací, přednášky ornitologie a etologie na PřFUK a vlastní studium zvířat. Se svými odbornými spolupracovníky se mi podařilo ze zařízení provinčního charakteru vybudovat zejména díky chovatelským, ale i výchovným výsledkům celosvětově uznávanou pražskou zoologickou zahradu. Byl jsem velmi rád, že se mi podařilo založit v zoologické zahradě společné vědecké pracoviště s Fyziologickým ústavem ČSAV, které kromě humorálního vlivu na chování, řešilo i vývoj mateřského chování savců a ptáků. Bohužel však po mém odchodu zaniklo. Celkem jsem publikoval 110 původních vědeckých prací, 2 učebnice jako spoluautor, 1 jako autor.“

Pedagogická činnost:

Biologická fakulta JU: Zoologie obratlovců 3,2, Zoologie vyšších obratlovců 2,2, Etologie 2,2, Obecná ornitologie 2,0, Antropologie 2,0, Zvířata v lidské péči 2,0, Exkurse do zoologických zahrad PFUK. Etologie 2,0

Působení v zahraničí:

1965 – 1971 – účast na krátkodobých stážích Ústavu fysiologie chování Max Planck G.Seewiesen
1965,1968,1870 – účast na „Operation Tiger“ a spolupráce na výzkumu rezervace Kaziranga v Ássamu, celkem 6 měsíců
1969 Zoolologický a antropologický výzkum v severní Austrálii, 6 měsíců, Smithsonian Inst,Washington D.C.
1985 pozvaný pracovník na ornitologický.výzkum llanos a horního Orinoka, 2 měsíce, Smithsonian Inst. Washington D.C.
Krátkodobé návštěvy na 3 světových kongresech ornitologie (jako člen komise pro pořádání světových kongresů) Moskva, Berlín, Ottawa a 2 theriologie, zoologické zahrady a rezervace USA, Velká Británie, Švédsko, Finsko, Norsko, Kazachstán, Čína, výroční zasedání IUDZG NSR, Srí Lanka, Japonsko, Velká Británie, Holandsko, Venezuela, DDR, Singapur, Francie, Finsko, Belgie, Kanada. Člen 3 zahraničních vědeckých společností.

Popularizace:

„Velké úsilí jsem věnoval výchovnému poslání zoologických zahrad a popularizaci především zoologie a etologie. Byl jsem dlouholetý člen redakčních rad časopisů Živa aVesmír, velmi hojná je i pravidelná spolupráce s Českým rozhlasem, pořady o zvířatech v ČST a ČT, do našich i zahraničních populárně vědeckých časopisů jsem napsal více než 500 článků a zpráv. Po vzoru svého vysokoškolského učitele prof. J. Komárka jsem se věnoval i knižním publikacím. Do roku 2003 mi vyšlo celkem 37 knižních publikací, z nichž 15 bylo přeloženo do cizích jazyků.“

Ocenění:

„Prezidium AV ČR stříbrná a zlatá plaketa / Ř.Mendela za zásluhy o rozkvět biologických věd Zoologická společnost AV SR / zlatá plaketa prof. Dr.Feriance za zásluhy o rozvoj slovenské zoologie. Vážím si vysokého ocenění od Univerzity Karlovy, Přírodovědecké fakulty UK, Veterinární fakulty v Brně, dostal jsem celou řadu plaket a ocenění od předních světových zoologických zahrad: N.York, Washington D.C., Berlín, Londýn, Tokio, Bazilej , Moskva a dalších. Zcela mimořádnou formu ocenění zvolil magistrát hl.města Prahy a stranické orgány města, které mne 5 let před důchodem 23.12.1988 násilně donutily opustit Zoologickou zahradu v Praze. V roce 1990 se mi od primátora dostalo plné rehabilitace a omluvy. Nevstoupil jsem však po druhé do téže řeky a do zoo jsem se již nevrátil.“

autor