Student World

Na vzrostlém stromě parazituje řada patogenů (bakterií, plísní, drobného hmyzu…), které hubí semenáčky – přednostně samozřejmě příslušného druhu, na který se specializují, i když mohou škodit i jiným stromkům.

Příslušnou studii provedli vědci z University of Wisconsin-Milwaukee a článek o ní vyšel v časopisu Nature. Výzkumník Scott Mangan experimentálně ukázal, že šance stromků na přežití závisí na tom, jak jsou v okolí vzácné další stromy jeho druhu – a to jak v „otevřeném“ pralese (testováno na panamském ostrově Barro Colorado), tak i ve skleníku. To je důležité, protože ve skleníku s rostlinami neinteragovalo nic „nadzemního“. Za výsledný efekt proto mohou mikroorganismy půdní, a to bez ohledu na to, že půda je vlastně černou skřínkou, protože těžko během experimentu odhrabávat kořeny a zkoumat, co je (a u jakého druhu) konkrétně žere.

Vyšší biodiverzita rostlin, tj. na spodku potravní pyramidy, pak umožňuje i rozdílná stanoviště pro další druhy, kdy každý tropický strom je ekosystémem v malém.

Zdroj: ScienceDaily

Samozřejmě existuje i celá řada dalších výkladů tropické biodiverzity, od horší prostupnosti pralesa (tedy snazší vznik druhů faktickou geografickou izolací) přes po vyšší teplotu (a tedy rychlejší metabolismus s větší pravděpodobností vzniku mutací, což ovlivní i intenzita slunečního záření). Pak jsou také neutrální teorie biodiverzity (zjednodušeně: prostě někde musí být čistě statisticky vyšší, speciální důvod to však nemá).

Nadto se i výkladem výše problém vlastně spíše posunul – a proč je v půdě tropů více patogenních mikroorganismů než jinde?

autor Pavel Houser